Jak bránit Trumpovu svobodu slova

Sociální sítě mají nečekaný problém. Umlčely amerického prezidenta vzpírajícího se pravidlům a svobodný svět se místo vděku začal ptát, kdo dnes vlastně vládne nad svobodou slova. Je to případná otázka.

Tolerovaný přístup

„Každý má právo vyjadřovat své názory,“ ubezpečuje česká ústava. Byla schválena před 28 lety a dodejme, že jsme si s takto formulovanou svobodou slova dlouho vystačili bez složitého právního manévrování. Každý mohl zhruba počítat s tím, že na veřejnosti smí říkat, co chce, aniž by mu hrozil postih. Ano, existují sice názory, které se říkat nesmějí (například popírat existenci holokaustu Židů), tohle omezení si ale hlídali vydavatelé novin, časopisů a knih.

Okruh publikací přitom nikdy nebyl tak velký, aby si nad slovními projevy nedokázal stát udržet kontrolu. Navíc pokud potřeboval, mohl opět podle ústavy omezit svobodu projevu dalším speciálním zákonem. Podle ústavy tak smí učinit, „jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti“.

Stručně řečeno, žili jsme v prostředí, kde všichni věděli, že si mohou tzv. pustit pusu na špacír v hospodě, kde je poslouchá pár dalších jedinců, ale že k většímu publiku se postoje, jež by kolidovaly se zákony, nejspíš nedostanou.

Tenhle přehledný stav, v němž demokratické státy a jejich občané dokázali balancovat na hraně svobody slova a jejího „rozumného“ omezení, skončil vynálezem…