Kdy budeme země přítomnosti?

Dostali jsme se do stadia, kdy upozornění na další selhání vlády vyvolává stejnou reakci, jako když každý den vyprávíte stejný vtip. Tedy únavu. Andrej Babiš kdysi vymyslel projekt The Country for the Future (Země budoucnosti), zatím ale píše kapitoly knihy The Country for the Torture (Země mučení), protože sledovat jeho výkon je opravdu mučivý zážitek. Je ale třeba se posunout dál, od pouhé evidence dalších a dalších problémů přejít k představě, co se musí změnit.

Andrej Babiš a jím nezvládnuté úkoly, jako byl systém na prodej dálničních známek či registrování seniorů na očkování proti covidu, ale nejsou ničím překvapivým. Vzpomeňme si na vládu Petra Nečase a nový registr vozidel v roce 2012. „Systém dnes ráno vůbec nefungoval. Nyní je v provozu, běží to ale pomalu, někde chybí data a obsloužení jednoho řidiče netrvá kratší dobu než 25 minut,“ popisoval tehdy zkušenost serveru Novinky.cz například mluvčí brněnské radnice. Rok předtím zase selhal nový registr veřejných zakázek. Babiš tedy není první, ale bylo by dobré, kdyby byl poslední.

Roky 2020 a 2021 snad už všem jasně ukázaly, jak je důležitá modernizace a digitalizace státní správy. Viděli jsme to v situacích, kdy lidé potřebovali podat daňové přiznání, získat různá povolení, vyměnit si doklady a podobně. Záběry, kdy úřady před vstupní dveře vyšouply lepenkové krabice a do nich měli lidé vhazovat své průkazy a dokumenty, působily jako z jiného století. Podobně frustrující bylo zjištění, že zdejší hygiena disponuje nefunkčními či pomalými počítači.

Stále se velké množství informací nachází na papíře, a ne v digitalizované podobě, aby si je mohly úřady rychle vyměnit. A když už digitalizací prošly, tak nejsou mnohdy kompatibilní se softwarem dalších institucí. Mentalita českého státu je na některých úrovních stále bližší realitě, na jakou byl zvyklý úředník Franz Kafka, než často zmiňovanému Estonsku.

Není tedy divu, že každý větší úkol, který před vládními politiky a státní správou stojí, je rizikovým projektem. A výzev, které vyžadují práci s velkými objemy dat, bude jen přibývat. V těchto dnech vidíme, že na úspěchu nebudou záviset jen veřejné zakázky či registry aut, ale i lidské životy. Senioři si nezaslouží tak stresující a ponižující situaci, jaká nastala v pátek 15. ledna, kdy se řada z nich nedokázala probojovat do registru lidí žádajících očkování proti covidu.

Pandemie je v mnoha ohledech tragédie, umírají tu zbytečně lidé, kteří s námi mohli ještě dlouho být, krachují podniky, zdravotníci zažívají drsný nápor. Ale i proto musíme situaci vzít rovněž jako příležitost a až pandemie skončí, pustit se do razantní modernizace státu.

Zvládnout se to dá. Česko má za sebou i řadu skvělých projektů. Například Český statistický úřad zaslouží jen uznání za rychlé a precizní zpracování volebních výsledků.  Blíží se jedinečná šance změnit zemi minulosti v zemi přítomnosti. Na zemi budoucnosti zatím nemáme, ale to nevadí.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor