Děláme hluk
Vízová povinnost pro britské hudebníky může výrazně zamávat s podobou evropské popkultury
Bezpáteřní. Tak znělo slovo, které v neděli 10. ledna adresoval britské vládě zpěvák kapely Radiohead Thom Yorke. Stalo se tak ve chvíli, kdy vyšlo najevo, že Británie shodila ze stolu výhodnou nabídku Evropské unie pro své vlastní hudebníky. Ta zněla, že i po brexitu by ostrovním muzikantům zůstala možnost po dobu 90 dnů bezvízově cestovat a koncertovat po celé EU. Za nové situace si totiž budou muset kapely a orchestry vyřizovat víza a pracovní povolení pro každou zemi zvlášť. To je natolik velká byrokratická i finanční zátěž, že může mít zásadní až devastující efekt nejen na podobu britského, ale i evropského hudebního trhu.
Odhalení, že to byla neochota britské strany přijmout nabídku Bruselu, přinesl minulý týden deník The Independent. Možným důvodem odmítnutí, které sice oficiální místa popírají, ale média jej citují z blízkých zdrojů mezi vyjednávači, byla podle všeho skutečnost, že britská strana nechtěla ty samé podmínky dopřát muzikantům z EU přijíždějícím do Británie. Stojí za tím snaha omezovat a kontrolovat pohyb cizinců v zemi. Mezi britskými hudebníky a publikem zjištění zvedlo vlnu pocitů naprosté zrady. On-line petici požadující bezvízový pohyb pro umělce podepsalo už 260 tisíc signatářů a postavila se za ni velká jména jako Dua Lipa nebo Biffy Clyro.
Britský hudební průmysl je tradičně silné odvětví, ve kterém na plný úvazek pracuje 190 tisíc lidí. V roce 2019 přispěl ekonomice částkou 5,8 miliardy liber – pro srovnání rybářství, které je taktéž…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu