O ostýchavosti

Vždycky záleží na úhlu pohledu a týká se to i problematizace kauzy Andreje Babiše na půdě EU. Minulý týden proběhla už třetí debata v Evropském parlamentu o tom, že šéf české vlády spolurozhoduje o rozdělení dotací, které následně končí v podniku, jejž kdysi založil, dlouho vlastnil a dodnes kontroluje. Tento týden europoslanci schválí obsah už druhé rezoluce o Babišovi a začátkem června se o ní bude hlasovat v celém sedmisethlavém sněmu. Od evropské kritiky Babiše si tak v dohledné době neodpočineme.

Na někoho to může působit, že si v Evropě na Babiše zasedli a vedou proti němu kampaň; právě takhle celou věc rámuje sám Babiš. Ostatně maďarští investigativci loni zveřejnili sérii zjištění, že rodina Viktora Orbána, konkrétně jeho otec a švagr, patří k největším statkářům v zemi a zbohatli zejména na evropských dotacích. Prověřování, zda se také maďarský premiér nachází v situaci střetu zájmů, ale zatím žádné neprobíhá.

Na zvedání české kauzy se proto dá dívat ne jako na přepálené grilování Babiše, ale jako na příklad nedostatečné pozornosti vůči dalšímu premiérovi. Má-li být cílem férové a transparentní utrácení bruselských miliard po Evropě, není obhajitelné, proč by se Orbánova rodina měla auditorům vysmýknout. Proč se tak zatím děje, není jasné. Odpověď leží v každém případě na straně Evropské komise. Jejím úkolem je podobné kroky iniciovat.

Z vývoje případu Andreje Babiše je možné vypozorovat, že se komise vesměs ostýchá zakročit proti národním lídrům. Lhůty u…