Zpráva o odhalení pachatelů teroristického útoku na muniční sklad ve Vrběticích už dávno není senzací, ale jedna její část se pořád drží vysoko na žebříčku aktualit. Jde o plán ministra vnitra Jana Hamáčka, který se chystal navštívit Rusko už v době, kdy na rozdíl od běžných občanů minimálně týden věděl, že tady ruští agenti zabili dva lidi a způsobili obecné ohrožení se škodou kolem miliardy korun. Ministrovy vytáčky a mlžení kolem této cesty budí čím dál větší pozornost. Aby bylo možné objasnit bílá místa, je nutné co nejpřesněji vědět, jak to všechno bylo.
Fotky později
Jan Hamáček dodnes před veřejností trvá na tom, že letět do Moskvy ve skutečnosti nikdy nechtěl, že šlo o manévr, jak zmást Rusy před zveřejněním konfliktu a diplomatické odpovědi Rusku na výbuchy ve Vrběticích způsobené agenty jeho vojenské rozvědky GRU. Všeobecně známo přitom je, že zpravodajské služby, o nichž vicepremiér Hamáček tvrdil, že se na krycím plánu podílely, mu to nikdy nepotvrdily, a naopak ředitel Vojenského zpravodajství Jan Beroun poslancům z komise pro kontrolu této služby první květnový čtvrtek podal informace, na jejichž základě došli k závěru, že o žádné maskování nešlo, že Hamáček do Moskvy skutečně odletět chtěl.
To dokládají i informace, které získal týdeník Respekt a které dál rozkrývají, co se dělo od 7. dubna, kdy se členové Výboru pro zpravodajskou činnost – včetně premiéra Andreje Babiše a Jana Hamáčka – dozvěděli, že za výbuchem ve Vrběticích stálo Rusko.
První policejní akce byla původně nachystána už na následující den po jednání výboru. Ve čtvrtek 8. dubna měly být zveřejněny v policejní databázi hledaných osob fotografie dvou mužů podezřelých z vrbětického výbuchu, agentů Alexandra Miškina a Anatolije Čepigy. Na schůzi Výboru pro zpravodajskou činnost se ale ukázalo, že jedna ze zpravodajských služeb – ÚZSI – ještě musí před zveřejněním šokujícího odhalení ukončit či nějak ošetřit své akvizice v Rusku, varovat či postahovat své lidi. Dohoda tedy zněla, že se zveřejnění fotografií o deset až dvanáct dní odkládá, aby na to dostali zpravodajci čas. O tom, jak s informací naloží politici, nebylo po jednání výboru jasné – zveřejnění informací o případu bylo v jejich rukou a žádný závěr tu ohledně politického řešení podle zdrojů Respektu nezazněl.
Každopádně první důležitá schůzka na „nejvyšší úrovni“, tedy za účasti člena vlády, zpravodajských služeb a policie, se od informace podané na výboru 7. dubna konala podle zdrojů Respektu až ve čtvrtek 15. dubna v pracovně ministra vnitra Jana Hamáčka.
Na schůzce se řešila i samotná vicepremiérova cesta do Moskvy, kterou Hamáček o den dříve ohlásil veřejnosti na Twitteru i s termínem odletu (mělo to být v pondělí 19. dubna). Ministr vnitra řekl účastníkům, že chce v Moskvě dojednat dodávku vakcíny Sputnik a rád by tam projednal možnost uspořádání summitu prezidentů Bidena a Putina v Praze; oba zpravodajci i šéf policie mu podle informací Respektu na místě řekli, že cestovat za této situace do Ruska nejde, že nikam letět nesmí – a Hamáček to v rámci debaty podle vzpomínek účastníků přijal.
Obrana Hamáčkovu žádost o let do Moskvy posoudila 14. 4., ministr obrany ji odklepnul 16. 4.
Další jednání následovalo o den později: v pátek 16. dubna na schůzi Výboru pro zpravodajskou činnost vznikl definitivní seznam zaměstnanců ruské ambasády, které Česko vyhostí. O tom, kdy informace o případu Vrbětice a ruském zapojení do exploze politici oznámí a kdy vyhošťování započne, na jednání nic nepadlo. Dnes už víme, že nakonec oznámil Hamáček spolu s premiérem Andrejem Babišem veřejnosti informaci o ruské agresi ve Vrběticích už den po jednání výboru, v sobotu 17. dubna na narychlo svolané tiskové konferenci.
O den později Hamáček odpověděl Deníku N – na otázku proč vlastně i se znalostí ruské role plánoval ještě dva dny před tiskovkou odletět do Moskvy k vyjednávání o vakcíně a summitu – , že nikam letět nechtěl a že cesta byla „zastírací manévr“. Brzy vyšlo najevo, že tato verze událostí je vysoce nepravděpodobná a že řečmi o „krycím manévru“ se vicepremiér zřejmě snaží zakrýt něco na svých plánech a motivacích. Respekt se proto pokusil shromáždit co nejvíc informací, jak se věci seběhly, a ty jasně dokládají, že argument o „krycím manévru“ je lež.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu