Upřímně mě zajímala lidská reakce Navalného vrahů

Podařilo se vám najít konkrétní agenty ruské kontrarozvědky FSB, kteří se loni v létě pokusili bojovou látkou ze skupiny novičoků otrávit lídra ruské opozice Alexeje Navalného. Nejpozoruhodnějším momentem celé investigace bylo, když Navalnyj za vaší přítomnosti zavolal svým vrahům pod fiktivním jménem a od jednoho z nich se díky tomu dozvěděl detaily atentátu. Byl to váš nápad, zavolat jim?

Asi jsem to byl na začátku já, kdo mu říkal, že by bylo dobré zavolat jim, než to celé budeme publikovat. Ale můj nápad byl, aby je konfrontoval pod svým skutečným jménem. Chtěl jsem, aby jim řekl, tady je Navalnyj, pamatujete si mě, chtěli jste mě zabít, proč? Upřímně mě na tom zajímala jejich lidská reakce. Když jsme o tom společně mluvili, Navalnyj říkal, že ho to také napadlo, měli jsme tedy podobnou myšlenku. Uprostřed noci před těmi telefonáty do Moskvy se pak rozhodl, že část z nich bude fingovaných, že bude vystupovat pod jiným jménem. Přišlo mi to zábavné, ale říkal jsem mu, že to nebude fungovat. On však trval na svém.

Takže jste nevěřil, že by mu někdo z FSB řekl pravdu?

To jsem opravdu nečekal. Dopředu jsem mu ale pomáhal zvýšit šanci, aby to klaplo. Pověděl jsem mu, že náhodou znám jméno jednoho z asistentů bývalého ředitele FSB Patruševa, který dnes řídí v Rusku Bezpečnostní radu a je blízkým spolupracovníkem prezidenta Putina. Z jiné investigace jsem si pamatoval, že ten muž má křestní jméno Maxim. Navalnyj si vybavil, že příjmením je Ustinov, a řekl, že tedy bude on. Také jsem mu pomohl s číslem, aby to vypadalo, že volá telefon ze sítě FSB. Do poslední chvíle jsem si samozřejmě myslel, že ho poznají po hlase.

Klíčový hovor s jedním z jeho vrahů Konstantinem Kudrjavcevem trval téměř padesát minut. Seděl jste při tom s Navalným u jednoho stolu a měl jste možnost slyšet vše on-line. Co vás během prvního poslechu zaujalo nejvíc?

Prvních pět minut byl šok, co se to přede mnou odehrává. Ten šok s postupujícím časem narůstal, hlavně když Kudrjavcev začal vysvětlovat, že to nešlo tak, jak si představovali, protože pilot s otráveným Navalným přistál neplánovaně v Omsku, a ne až v Moskvě. A díky tomu, že dostal lékařskou péči a nezemřel na palubě, jak si představovali. To bylo jasné potvrzení vraždy. Pro mě to bylo úplně nové, nikdy v životě přede mnou nikdo nepopisoval, jak chtěl někoho zabít, a snahu o záchranu lidského života naopak vydával za špatnou věc. Důležité také bylo, když Kudrjavcev sám od sebe zmínil jméno dalšího člena vražedného týmu FSB Ivana Osipova. V té době to byla neveřejná informace, my ji díky našemu pátrání měli a chtěli jsme to jméno odpoledne zveřejnit. On to ale ještě nevěděl a naše zjištění tak mimoděk potvrdil.

Kolika jiným členům vražedného týmu FSB jste před Kudrjavcevem zavolali? Jak reagovali?

Dohromady to bylo sedm hovorů, kde na druhé straně byla nějaká reakce. V pěti případech se Navalnyj skutečně představil svým jménem, většina mlčela a zavěsila. Jeden z nich řekl, že má koronavirus, a začal říkat, že nemůže mluvit. Navalnyj mu opáčil, že on má zase kvůli němu novičok. Dotyčný se začal omlouvat, než to také položil. Šestý telefonát byl fingovaný, ale agent poznal jeho hlas a tím to skončilo. Vyšlo to na sedmý pokus.