Na asistenty nesahat

Byla to bouře, která loni na podzim přehlušila na chvíli dokonce i nastupující druhou vlnu pandemie. Vyvolal ji plán ministra školství Roberta Plagy (za ANO) na zásadní změnu podmínek, za nichž jsou v českém školství vzdělávány děti se speciálními potřebami – tedy tzv. inkluze. Během připomínkového řízení protestovaly jiné vládní rezorty (třeba ministerstvo zahraničí návrh zcela odmítlo jako diskriminační), rodiny dětí, které inkluzivní vzdělávání využívají, vzdělávací experti i poslanci, a to včetně zástupců stran, jež jinak inkluzi spíše odmítají. Jak to shrnul místopředseda školského výboru Lukáš Bartoň (Piráti): „Nepamatuji si jiné školské téma, u něhož by byl tak univerzální odpor, jako byl proti této vyhlášce. Ve školství bývají různé názory a časté střety nejrůznějších aktérů, ale tady to bylo jednoznačné: toto je nutné zastavit.“

Podezřelé načasování

Univerzální protesty vzbudil plán proto, že by po jeho zavedení o nárok na asistenta pedagoga nebo další formy pomoci přišly děti s tělesným handicapem, děti se specifickými poruchami učení či s psychiatrickým onemocněním, děti sociálně znevýhodněné nebo cizinci. Vyhrocenou debatu uklidnil až Plagův náměstek Karel Kovář, když ve sněmovně koncem září slíbil, že ministerstvo vyhlášku, která změny zaváděla, důkladně přepracuje. Stalo se – a dokument se na konci roku objevil ve Sbírce zákonů.

Výhrady tím ovšem zdaleka nekončí. Podobně jako u první verze vyhlášky nebo u aktuálně debatovaného zvýšení platů…