Sádra se považuje za podřadný, čistě pracovní materiál vhodný spíš na odlévání stop zvířátek v lese. Kniha zaměstnanců Fakulty restaurování na Univerzitě Pardubice ukazuje opak: v pozůstalosti sochařů první poloviny 20. století se dochovala spousta sádrových modelů jejich ikonických děl, na kterých lze na rozdíl od finálních monumentů krásně číst původní autorský rukopis – pomníky totiž vytvářeli najatí řemeslníci právě podle těchto modelů, zatímco autor už pracoval na dalším díle. Jenže sádra je křehká, a protože dosud chyběla metodika její ochrany, často doslova zmizela před očima. Tahle kniha by to chtěla změnit. Vychází z výzkumu, který provázel přípravu loňské retrospektivy Stanislava Suchardy v NGP, a na příkladu jeho děl ukazuje, jak je čistit, opravovat a jak restaurovaný artefakt chytře skladovat. Už pro unikátní obrazovou dokumentaci kniha stojí za to. Jan H. Vitvar
Jakub Ďoubal a kol.: Sádrové odlitky. Restaurování a péče o umělecká díla
Univerzita Pardubice, 264 stran


Porota Booker Prize předloni porušila svá pravidla, aby cenu rozdělila mezi Margaret Atwood (Svědectví, které je pokračováním Příběhu služebnice) a Bernardine Evaristo (Žena, dívka, jiné). Nemohla se rozhodnout, neboť obě díla podle ní zpracovala společensky stejně důležitou látku a byla stejně kvalitní. V románu šedesátileté…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu