Hledání americké odolnosti
Chaos a rozvrat mohou být důkazem otevřené společnosti uprostřed velkých změn
Špatné zprávy o Americe jsou všude kolem nás. Minulý týden byl zcela jistě jedním z nejtemnějších v historii této země. Ale skrývají se v něm i dobré zprávy – nebo aspoň příslib naděje pro Ameriku.
Nemíním přikrášlovat realitu. Amerika si prošla jedním z největších ohrožení své vlastní demokracie za posledních 150 let – a ještě není všemu konec. Těm, kteří dosud stále pochybovali o tom, že Donald Trump byl hrozbou pro demokracii, přinesl minulý týden jasný důkaz. Ve skutečnosti byly důkazy již dlouho jasně na očích.


Editorial deníku The Wall Street Journal, strážce amerického konzervatismu, konzistentně zesměšňoval obavy z Trumpových autokratických tendencí. Rok po jeho nástupu do funkce v něm byl vysloven názor, že jeho působení „musí být strašlivým zklamáním pro pokrokové elity, které před rokem prorokovaly autoritářskou Ameriku a pro něž pan Trump představoval jedinečnou hrozbu pro demokratické normy“. Psalo se v něm, že jediné, z čeho je možné Trumpa obvinit, jsou „přehnané“ rétorické útoky na média.
Starší republikáni odmítali vznést dokonce i takto vlažné námitky. Někteří, jako třeba Lindsey Graham, se rychle změnili v patolízaly, dychtivé povzbudit Trumpovy nejhorší pudy.
Když jsem vyrůstal, byla Amerika také plná zmatků.
Po vypuknutí pandemie poukazovali konzervativci na to, že Trump nevyužil svůj úřad k rozšíření výkonné moci, což mělo dokazovat, že neměl vůbec žádné autoritářské tendence. To je ovšem hluboké…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu