Čí je to vlastně vláda?

Proč to Zeman dělá? Otázka, kterou si dnes kladou mnozí. Proč se vždy postaví za ruské zájmy? Je to provokace? Kolaborace? Zábava? Msta? Přesvědčení? Přesnou odpověď zatím neznáme, a budeme ji zřejmě ještě dlouho hledat. Podstatné ale je, že vidíme, kam Zemanova politika vede. Zatím nejhorší prokremelskou kapitolu napsal ve chvíli, kdy ve svém projevu lhal veřejnosti, že ruský útok ve Vrběticích je jen jednou z variant příčin výbuchu. Celý jeho projev byl přesně v linii ruské propagandy, kterou svými slovy přiživil. A to v době, kdy EU, NATO i jednotlivé spojenecké státy Česko jednoznačně podpořily.

Naštěstí naši spojenci mají dlouhodobě jasno, The New York Times před pěti lety napsaly, že Zeman je „jedním z nejhorlivějších stoupenců Kremlu mezi evropskými vůdci“. Český prezident podpořil Putina proti evropským sankcím za přepadení Krymu, v Sýrii, při dostavbě Dukovan, nákupu Sputniku V, proti českým tajným službám…, zapomíná se i na takové „detaily“, jako že jeho nejbližší poradce a muž, který často létá do Moskvy, Martin Nejedlý, nosil na obalu svého mobilního telefonu fotografii Vladimira Putina.

Jsme v ojedinělé a nezáviděníhodné situaci, kdy čelíme útokům jedné z nejnebezpečnějších zemí na této planetě, jež nás navíc čerstvě zapsala na seznam nepřátel, ale hlava našeho státu pracuje v jejím zájmu.

Za těchto složitých okolností hledá opozice postoj k vládě Andreje Babiše. Koalice Spolu chce ve sněmovně vyslovit nedůvěru vládě, Piráti a STAN to odmítají, protože to přizve do hry Miloše Zemana. Spolu namítá, že tohle už je stejně prezidentova vláda, tak co.

Pravdu mají v jistém ohledu oba bloky. Vládě Andreje Babiše chybějí hlasy v Poslanecké sněmovně, postrádá podporu vlastních občanů. Někteří ministři a jejich náměstci jsou prezidentovi vyslanci. Například ministryně spravedlnosti Benešová podpořila prezidentův názor, že pro objasnění výbuchu ve Vrběticích existuje více scénářů, i když to premiér i vicepremiér odmítli. Jan Hamáček jmenoval svým náměstkem zástupce Hradu Michala Haška. Ostatně celá ČSSD se změnila v podbradek Miloše Zemana a propadá hysterii, což nepřímo dokazuje i výrok Jany Maláčové, že kandidatura Tomáše Petříčka na předsedu ČSSD byla pokusem „o stranický puč“.

Kabinet nezvládl pandemii, zadlužuje zemi bez strukturálních úprav ekonomiky, Česko zatěžuje Babišův střet zájmů. Stejně tak jeho omezenost a arogance, kdy kritiku EU odmítá s tím, že nejsme „kolonie Bruselu“, opoziční strany označuje za prostitutky, upozorňování na střet zájmů nazývá džihádem atd. Vláda by proto měla skončit.

Je tu však jeden malý, ale důležitý faktor. Babiš se v kauze Vrbětice postavil na správnou stranu. Možná se nechal unést tíhou odpovědnosti, nebo tušil, že mu to přinese politické body, třeba už toho lituje, ale nemůže teď tak snadno otočit. Je nyní jediný, kdo trochu brzdí Zemanovu prokremelskou mašinu. Babiš nechce patřit do ruského tábora, když byl do něj v roce 2015 začleněn listem The Washington Post, napsal do redakce dopis, kde se tvrdě ohradil a dodal, že není jako Klaus a Zeman.

Nesmí se nicméně zapomínat, že do této situace jsme se dostali i díky Babišovi. Zásadně přispěl ke znovuzvolení prezidenta. Přijal do vlády zástupce Hradu, jako je Marie Benešová. Poškodil Česko jako málokterý premiér.

Taktika Spolu má ale jeden nedostatek. Snaha vyslovit nedůvěru vládě povede buď ke stejnému kabinetu (Zeman nechá Babiše vládnout), anebo k horší variantě (Zeman udělá premiérem někoho, jako je Benešová). Lepší prostě není možná. Proto nefunguje fráze, která se opakuje ve výrocích představitelů Spolu, že hlasováním je nutné „bojovat proti zlu“. To by nebyl souboj se zlem, ale tanec se zlem. Skutečný střet přijde až v podzimních volbách.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor