Jistý mezinárodní řetězec obchodů s kvalitnějším zbožím se onehdy dostal do průšvihu. S radostí dal vědět, že na farmách svých dodavatelů rozmístí tisíc včelích úlů – a pak už jenom koukal, jak se na něj sypou výčitky.
Včely medonosné jsou nedocenitelné ve své užitečnosti. Hlavně vědci se přesto viditelně naštvali (typický komentář: „hrozně špatně“). Namítali, že plán je dobře myšlený, ale nikoli domyšlený. Zhruba dvě třetiny opylování v evropských krajinách totiž obstarává divoký hmyz: čmeláci a samotářské včely, pestřenky nebo dlouhososky z mušího příbuzenstva, vosy či motýli. Úspěch záleží také na rozmanitosti breberek, které se navzájem doplňují. Zoologové objevili, že když postavíme kvanta úlů a přírodu nadmíru nasytíme jedním druhem, ostatní opylovače z ní vytlačuje. Inzerovaných třicet milionů včel pod značkou obchodního domu patrně nadělá více škody než užitku.
Máme sklon redukovat péči o krajinu do několika prvoplánových bodů. Proto ponejvíce počítáme stromy, rybníky a ve městech čtvereční metry trávníku; když ubývá hmyzu, povoláme včelaře. Ke smysluplnému receptu na zdravější přírodu to všechno určitě také patří. Smyslem – a měřítkem zdaru – je však pestrost krajiny a rozmanitost života. Nejen čísla u pár dílčích položek. Česko toho času obývá 519 druhů včelovitých (a dalších 86 u nás žilo, než jsme je vyhubili), takže vyšší nebo nižší počty jediného z nich jsou přinejlepším dílkem do hmyzího puzzle. A deset tisíc stromů roztroušených mezi poli dává mnohem…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
