Krteček byl můj ruský kamarád

Loni na podzim získala za svůj krátký loutkový snímek Dcera o narušeném křehkém vztahu mezi otcem a dcerou studentského Oscara. O pár měsíců později byla nominována i na toho „dospělého“. Bez ohledu na to, jestli uplynulou neděli sošku získala, nebo ne, patří studentka FAMU Daria Kashcheeva k nejvýraznějším talentům současné tuzemské animace. Vystudovala konzervatoř a zvukový design, po pěti letech práce v moskevském divadle se rozhodla změnit směr a odejít do Prahy.

Co se prakticky děje poté, co člověk zjistí, že je nominován na Oscara?

Dostanete gratulační e-mail a v něm přístup do vlastního profilu, kde musíte potvrdit, jestli půjdete na tu a tu akci a s kým. Musíte podepsat souhlas, že akademie může použít váš obličej nebo hlas, a smlouvu a že sošku nikdy neprodáte, pokud byste ji dostala. Hodně mě teď zaměstnávají rozhovory z Ameriky. Ale za to jsem ráda. Někteří tvůrci žádají peníze na kampaň, která je na Oscarech důležitá. My je každopádně nemáme, takže beru rozhovory pro Variety nebo Cartoon Brew jako kampaň zadarmo.

Oscary jsou obří podnik a slavnostním večerem všechno končí. Jaké před ním máte v Americe ještě povinnosti?

Například oběd nominovaných, během něhož všichni ve všech kategoriích nastupují na pódium a dělají společnou fotku. Focení trvá hodinu, takže kdo nastoupí první, hodinu stojí. Musela jsem to časově zkoordinovat s premiérou Dcery na festivalu Sundance v Utahu, obě akce se sešly na jeden den. Pár dní před Oscary je i veřejné promítání všech animovaných a hraných krátkých filmů. Samotná oscarová ceremonie se zkouší, ale bez nominovaných.

Jak se vám líbí vaši soupeři v animované kategorii?

Výborná je Sestra, kterou jsem viděla už loni na jaře na festivalu Tricky Women. Téma rozhodování a potratu mě zasáhlo a struktura vyprávění, v níž bratr vypráví o sestře, která nikdy nebyla, byla skvělá. Francouzský Mémorable je super technicky zpracovaný, ale nerozuměla jsem u tématu ztrácení paměti u starých lidí stylizaci do van Goghových obrazů. Překvapilo mě, že se do nominací nedostaly experimentátorský The Physics of Sorrow bulharského režiséra Theodora Usheva a Acid Rain, pro mě film roku. Téma drog ale možná bylo pro americké prostředí nepřijatelné.

Před vyhlášením studentského Oscara jste strávila týden v Los Angeles. Co pro vás bylo z toho týdne nejzajímavější?

Mluvit s americkými studenty. Pochopila jsem naplno, co jsem nějak tušila, ale nikdy o tom moc nepřemýšlela – jak moc se liší americký a evropský systém. Američtí studenti mají největší přání pracovat jako animátoři ve studiu, vůbec neuvažují o tom, že by dělali autorské filmy. Ani je to nenapadne. V Americe nefunguje systém grantů. Na návštěvě ve studiu Disney nám promítli patnáct filmů z programu, v němž teď dávají šanci nejlepším studentům animace udělat vlastní autorský film. Nedávala jsem úplně pozor a nějakou dobu jsem si myslela, že sleduji filmy staré tak deset let. Pak jsem si všimla datace a došlo mi, že ty filmy musí nutně takhle vypadat. Neexistuje tam podpora experimentu – a průmysl hodně ztrácí na kreativitě.

Vás by nelákalo pracovat pro nejlepší studia na světě?

Po tom všem, co jsem viděla, jsem šťastná, že jsem v Evropě. Zdejší systém podporuje experiment. Dá se tu leccos zkoušet, dají se dělat chyby, lze hledat svůj vlastní jazyk.

Animátoři i autoři si však stěžují, že česká autorská tvorba existuje na okraji a dělat celovečerní filmy je obrovsky náročné.

Celovečerní animace na tom není v Česku příliš dobře. Zatím tu nejsou ideální podmínky. V létě jsem pracovala jako animátorka na velkém projektu a pochopila jsem, že je to obtížné. Že není dostatek animátorů, kteří by se dali vzít do týmu a aby vznikalo několik celovečerních filmů zároveň. Vladimír Lhoták například na svůj film Myši patří do nebe sháněl animátory v Polsku. FAMU klade důraz na autorskou tvorbu. Někteří absolventi po škole pracují jako animátoři a jsou dobří, ale není jich tolik, aby pokryli rostoucí poptávku. Na FAMU se mluví o tom, že by se možná měl otevřít nějaký nový obor.

A jak je na tom animace v Rusku? Sledujete to?

Moc ne. Existují tam studia a hodně se dělají seriály a opravdu kvalitní celovečerní počítačem animované filmy. S autorskou tvorbou to tam ale není nijak slavné. Animátoři, kteří chtějí dělat autorské filmy, odcházejí třeba do Francie.

Když jste vyrůstala, běžely v sovětské televizi nějaké české animované filmy?

Ne, vůbec. Vlastně ano. Krteček. Úplně jsem zapomněla, že je to české. Měla jsem doma knížku v ruštině a od dětství mám zafixované, že Krteček je můj ruský kamarád.