Dopisy

Záhada Havlovy volby

Respekt 1/2020

V roce 1984 jsem jela s Čedokem na zájezd do Paříže. Vlakem. Ve Frankfurtu do vlaku přistoupil pán, a když se ujistil, že jsme Češi, dal každému časopis Svědectví. Tudíž jsme měli o četbu postaráno. Utkvěl mi v paměti článek Pavla Tigrida, který přesvědčivě rozebíral tehdejší situaci v ČSSR, předjímal, co bude, a přemýšlel, kdo – až se situace obrátí – by se měl dostat na Hrad. Podle něho vše ukazovalo na jednu jedinou osobu, i když psal, že ta se do toho nehrne. A měl na mysli Václava Havla.

Ze zájezdu jsem se vrátila (asi polovina účastníků zůstala ve Francii).

Jinak děkuji na výživné každotýdenní čtení. Ať vás provází SÍLA.

Kateřina Korbařová

Anděl, Homolka a sex

Respekt 1/2020

Rád bych reagoval na recenzi-reflexi podžánru horských komedií. Do přehledu se dostal také film Homolka a tobolka. Autorka mu věnuje odstaveček, víceméně kritický, a taky skončil v ironickém titulku (vím, ten nemusí být její, ale editora).

Zdánlivě logické zařazení Homolkových (odehrává se na horách a je to komedie) je však podle mě hlubokým omylem. Ačkoli neznám přesné okolnosti vzniku filmu, jsem si skoro jist, že poplatný době, jak implikuje autorka, skoro jistě svým vyzněním není. Právě naopak. A to přesto, že si nelze úplně odmyslet počínající normalizaci přinejmenším při odkazu na povinnou společnou zábavu jako v Andělovi na horách.

Homolkovy se přesto sluší mnohem více vnímat v kontextu předešlých dvou dílů trilogie. Pohled do rodiny, v níž spolu žijí tři generace, začíná u nich doma, pokračuje cestou za příbuznými a vrcholí dovolenou. „Kritika hamižnosti a konzumu“ však ani náhodou není tím, co by stálo za to z „tobolky“ vypíchnout. (To první snad částečně ano, to druhé ani náhodou.)

Hlavním tématem je, stejně jako v předešlých dílech, dost nemilosrdná satira téhle rodiny. Homolkovi si nejprve dělají naschvály u sebe doma, pak si vyjedou za neustálého dohadování novým autem za rodinou a do třetice prostě vyrazí na dovolenou (na hory). A je to pro ně fakt něco výjimečného, takže se dá postavit hlavní zápletka na tom, že dvě cizí rodiny mají jeden pokoj a oni jako jedna rodina bydlí extra ve dvou pokojích. Než se od jiných hostů nechají koupit za pár korun (které v závěru samozřejmě za neustálých dohadů hledají), je prostor pro epizody a odbočky. To, že jsou na horách, je ale spíš příhodná kulisa. Lyže mají jen děti a i ty sáňky si – dost nevybíravým způsobem – musí půjčit!

Příkladů, které dokládají nesmyslnost zařazení mezi horské komedie, bych mohl snést spoustu, tak už snad jen poslední poznámka: „Buďme k sobě hodní“ není ani omylem ukázka socialistického ideálu, ale snad úplně základní vtip nejen „tobolky“, ale celé trilogie. Něco, co opravdu Homolkovi dokážou jen chvilku, ale určitě ne celý týden na horách.

Michal Procházka

Varování Karla Čapka

Respekt 2/2020

Děkuji za esej, jímž zcela neotřelou formou nabádáte k setrvalým návratům k jeho dílu a myšlenkovému poselství.

(Napadá mě, že něčí poselství je více než odkaz; ten je spíše statický, kdežto poselství člověk přebírá od jiného člověka, aby je zase předával dále.)

O bratry Čapky se zajímám už dlouho, od roku 1968; přečetl jsem mnohé jim věnované texty a bezbolestně na ně zase zapomněl.

Avšak váš esej, pane Tabery, je nejen skvostně napsán, ale je zároveň pobídkou, abychom k Čapkovu nabádání uznávat i prohlubovat mravní hodnoty nezůstali neteční.

Milan Palák, Ostrava

Kouzelná opona

Respekt 3/2020

Přečetla jsem si s potěšením váš sloupek. Díky němu jsme se dozvěděli, jak se Národní divadlo stavělo v kauze opona ke svému majetku.

Pracovala jsem dost dlouhou dobu v obou institucích, o kterých se ve svém článku zmiňujete. Tedy jak v Národním divadle, tak v Národním muzeu, a to jako odborný pracovník se zaměřením na péči o sbírku scénických a kostýmních návrhů. To mě přivedlo k zájmu o historii kostýmování divadelních postav. Podařilo se mi zainteresovat tehdejšího ředitele ND Daniela Dvořáka, aby se ve skladu běžných provozních kostýmů vyčlenil zvláštní a nedotknutelný soubor kostýmů, s poukazem na jejich hodnoty pochopitelně nejen finanční. Např. kostým Marie Podvalové (Libuše, 1945) aj. Jistě i laik může odhadnout, z kolika hledisek je možné posuzovat „cenu“ kostýmu. Ve skladech ND jsou jich tisíce. Kdyby mohly, mluvily by o vynikajících inscenacích, ze kterých se dnes zachovaly pouze fotografie. Kostýmy by mohly být dalším zachovalým dokladem.

Spolupracovala jsem velmi často s kolegy v Divadelním oddělení NM, kde pečují kromě opon též o sbírku významných divadelních kostýmů. A umějí s nimi nakládat – vystavovat je, dobře je adjustovat atp. V minulých letech jsme se pokusili situaci řešit a Divadelní oddělení NM se obrátilo na vedení ND s prosbou o spolupráci, předání či rovnou záchranu vybraných kostýmů. Bohužel bez úspěchu.

V republice neexistuje divadelní muzeum, což je jiná a smutná kapitola. Nicméně tuto roli supluje Divadelní oddělení NM. Díky za to.

Návrhům kostýmů od Františka Kysely, Karla Svolinského, Jana Zrzavého, Marcela Pokorného, Jana Skalického a mnohých dalších se věnuje patřičná péče, ale originály kostýmů vzniklé v dílnách divadla podle těchto návrhů jsou nadále pouze skladovány a podléhají běžné skartační likvidaci, v lepším případě jsou prodávány jiným divadlům či ochotníkům.

Není to škoda?

Taťána Opatová Součková

SOS křesťanům z Nigérie

Respekt 5/2020

Reportážní článek Bernarda-Henriho Léviho vyšel ve francouzském týdeníku Paris Match (známém svou bulvární redakční politikou) a okamžitě vyvolal rozhořčenou reakci. Deník Le Monde uveřejnil článek kriticky rozebírající informace, které autor uvádí jako fakta, a řadu skutečností objasňuje. Tento článek podepsalo patnáct význačných historiků, sociologů a politologů z Francie, Velké Británie, Nizozemska, USA, Senegalu i samotné Nigérie. A jedná se jen o jednu z mnoha reakcí.

Předně je nebezpečně zjednodušující hovořit o konfliktu v centrální Nigérii jako o konfliktu mezi muslimy a křesťany, notabene o genocidě Fulbů páchané na křesťanech. Základem konfliktu je boj o úrodnou půdu – pastviny pro dobytek nomádských kmenů. Vlivem klimatických změn a dramatického demografického růstu je této půdy nedostatek. Státy, jejichž politické hranice byly narýsovány bez ohledu na etnické rozložení obyvatel a které v řadě případů nedokážou etnicko-náboženské spory o půdu pacifikovat, jsou jedním z faktorů vzniku skupin jako např. Boko Haram, které pod vlajkou fanatického islamismu lidem slibují „spravedlnost“, kterou stát nedokáže zajistit. Náboženská příslušnost je jednou z pák, jak mezi bezprizornými a nevzdělanými potomky zemědělců či pastevců rekrutovat a proti sobě štvát různé skupiny obyvatel. Je doloženo, že Boko Haram má od svého vzniku více obětí mezi muslimy než mezi křesťany, a to včetně Fulbů.

Hojně kritizovaný element článku je použití pojmu „genocida“ (hovoří o její hrozbě). Termín označuje koordinovanou strategii exterminace určité skupiny jinou. Podle Vincenta Fouchera, předního francouzského afrikanisty, má nigerijská federální správa pojistné mechanismy bránící takovému vraždění (zjednodušeně kvóty zastoupení etnických skupin ve většině státních útvarů). Násilnosti, jichž se dopouštějí (většinově muslimští) Fulbové, jsou tak jen jedním z kamínků mozaiky složitého konfliktu, kde není možné klást vinu jedné skupině.

Jako novinářská práce byla reportáž kritizována za nedůslednost a senzacechtivost a za přilévání oleje do ohně místo objektivního zpravodajství. Respekt čas od času publikuje překlady zajímavých článků význačných osobností, tento článek si ale podle mě uveřejnění v Respektu nezasloužil.

Soňa Jarošová

Lubomír a Šárka

Respekt 6/2020

V článku jsou uvedeny nepřesné a nepravdivé informace, které poškozují celkový obraz Národního památkového ústavu i mou osobu.

Je mi líto, že pan redaktor neměl snahu získat více informací a sám učinil závěry, které se však nezakládají na pravdě. Přestože jsem mu sdělila, že místo nebylo účelově vytvořeno pro Šárku Bednářovou, uvedl to jako fakt. Znovu tedy opakuji, že tato pozice nebyla vytvořena nečekaně, a už vůbec ne účelově. Vznik odboru komunikace a prezentace spojením již existujícího odboru prezentace vnějších vztahů a útvaru tiskového mluvčího byl logickým krokem, kterým reagujeme na čím dál větší vliv sociálních médií, potřebu sjednocení komunikace napříč územními pracovišti i silnější prezentaci naší instituce směrem k veřejnosti. O této změně jsme ve vedení rozhodli už na začátku loňského roku s tím, že vejde v platnost k 1. lednu 2020 a během roku 2019 budeme hledat pro nově vytvořené místo vhodného kandidáta.

Jelikož jde o útvar řízený přímo generální ředitelkou, hledala jsem člověka, který má zkušenosti z oboru prezentace i médií a kterému mohu důvěřovat. V této souvislosti si dovoluji upozornit, že jako první jsem s touto nabídkou oslovila dlouholetou redaktorku Českého rozhlasu Naďu Hávovou, která ji po delším zvažování nepřijala. Teprve poté jsem pozici nabídla Šárce Bednářové, toho času byl ovšem ministrem kultury Antonín Staněk. Souběh obsazení této pozice a převzetí rezortu kultury Lubomírem Zaorálkem je tedy pouze náhoda, nikoli záměr, jak vyplývá z vašeho článku. Stejně tak spekulace o vlivu současného ministra kultury na personální obsazení této pozice, nebo naopak možnost ovlivňovat konání ministerstva kultury z této pozice je naprosto mylná a svědčí o neznalosti procesních vazeb mezi zřizovatelem a příspěvkovou organizací v oblasti mediální činnosti. Panu redaktorovi jsem opakovaně vysvětlovala důvody, které mě vedly k tomuto personálnímu rozhodnutí, v článku se však neobjevují.

Bohužel ostatní média si fakta neověřují a přebírají vámi zveřejněný a vytvořený polopravdivý příběh, což se mě velmi dotýká. Respekt považuji za jedno z mála korektních tištěných médií v České republice. Věřím tedy, že informace uvedete na pravou míru a poskytnete je svým čtenářům.

S pozdravem

Ing. arch. Naděžda Goryczková, generální ředitelka NPÚ

Děti bez budoucnosti

Respekt 6/2020

Velmi na mě zapůsobil váš článek z posledního čísla Respektu Děti bez budoucnosti, zejména pak situace Klárky Švajkové. Žijeme s rodinou ve Španělsku, dcery tu nastupovaly před třemi lety na základní školu prakticky bez znalosti jazyka. Díky podpoře školy, učitelů i spolužáků zvládly přechod s minimem problémů a jsou normálně začleněné do systému, s velmi dobrým prospěchem.

Je mi jasné, že situace Klárky bude v mnoha směrech komplikovanější, ale přesto věřím, že je možné ji podpořit a pomoct jí dokončit školu.

Tereza Květoňová

Oprava

V kulturním Mixu v předminulém čísle jsme jedné z nominovaných na Cenu Anděl zkomolili jméno – jmenuje se Bára Zmeková.

Za chybu se omlouváme.