Poločas rozpadu

Ve chvíli vzniku tohoto textu zbývá do konce členství Británie v Evropské unii už jenom pár hodin. O půlnoci středoevropského času stáhnou v Bruselu vlajku Spojeného království. Boris Johnson přednese projev, v němž, jak od rána dokola oznamují britská média, prohlásí, že odchod není konec, ale nový začátek. Část Británie s ním bude souhlasit, deník The Sun ostatně na celou první stranu historického vydání umístil titulek „Naše chvíle přichází“. V mnoha jiných britských médiích je nálada méně jednoznačná, někdy zcela opačná. „Tohle není sbohem, jenom na shledanou,“ hlásá z Edinburghu deník The Scotsman a opakuje to pro jistotu ještě v mnoha jiných evropských jazycích. Zní to téměř jako výhrůžka do Londýna.

Sebechvála

Odchod nakonec neprovázely ani zdaleka tak temné emoce, jak se Evropané mohli obávat. Poslední zasedání europarlamentu bylo téměř nostalgické včetně sborového zpěvu teskné a možná ne náhodou vybrané skotské lidovky Auld Lang Syne. Rozvodová dohoda byla nakonec uzavřena a schválena. Nastává jedenáct měsíců přechodného období, během nichž se prakticky nic nezmění. Evropští i britští politici se v posledních týdnech předhánějí v ujišťování, že do konce roku dohodnou podmínky dalšího soužití, že k tomu mají dobrou vůli, že rozdíly nejsou nepřekonatelné. Rozchod bude v tomto pojetí skutečně novým začátkem, manželství se změní v přátelství, za pár let spolu třeba všichni pojedou na dovolenou a budou úplně v pohodě.

Nebo taky ne. Je pravda, že samotná…