Tady nemá cenu nic dělat, odsud je potřeba co nejdřív zmizet, říkávají mladí obyvatelé českého příhraničí, když se jich host v jejich rodném kraji ptá, jak vypadají jejich životní plány. Co se vám tady líbí? Vždyť tady nic nefunguje, přisazují si starousedlíci, upřímně překvapení, upozorní-li je návštěva na to, co je v jejich domovině pěkného.
Pesimistický pohled lidí žijících v někdejších Sudetech, tedy skoro na pětině českého území, má shodné rysy ve Slezsku i v jihočeském či západočeském pohraničí a odborníci ho většinou vysvětlují v pojmech typu „absence vztahu ke krajině“ nebo „vykořeněnost obyvatel“. Nálada se i po 70 letech od vyhnání původního německého obyvatelstva mění jen pomalu, stejně jako neveselé statistiky o tamních socioekonomických podmínkách. Vláda se před třemi lety rozhodla nasměrovat do Sudet 42 miliard korun rozvojových investic, ale podle některých znalců je stejně jako v penězích problém v životním nastavení usedlíků trpících – slovy jednoho ústeckého zastupitele – „nedostatkem identity a perspektiv“.
Karlovarský rodák Jaroslav Vyčichlo (35) se snaží svým krajanům dodat obojí. Je přesvědčen, že pokud poznají historii místa, kde žijí, a zamilují si ho, lepší výhledy a pocit životního úspěchu mohou následovat.
Ze soupisu výletů k encyklopedii
„Dejte mi chvilku, jen vyskočím z hrobu,“ řekne do sluchátka Jaroslav Vyčichlo a pak se na chvíli odmlčí. Jak vyjde najevo, nejde o nadsázku a mladý památkář se skutečně musí vydrápat z jámy;…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
