Bondovské písně nemají v popu srovnání

Populární hudba nezná podivnější sérii. Od roku 1964, kdy Shirley Bassey nazpívala titulní skladbu k filmu Goldfinger, jich vzniklo skoro ke třicítce a všechny sdílejí velmi podobnou DNA. Na rozdíl od popové produkce své doby znějí vždy archaicky a do současnosti jako by nepatřily. Vztahují se k dávným érám, a v hitparádě proto pokaždé působí jako pěst na oko. Nikdy nezapadnou ani do tvorby umělců, kteří je natočili. Hodí se vlastně jen samy k sobě.

Za oněch více než pětapadesát let stvořily bondovské písně samostatný žánr a také účinný marketingový nástroj. Bondovská série se nikdy neštítila product placementu – to platí už pro knižní předlohy Iana Fleminga – a také umí dokonale pracovat s očekáváním a překvapením. Kdo bude hrát Bonda? Které herečce připadne role Bond girl? To jsou otázky, které zaměstnávají zvědavost publika a vždy se dočkají mediálního pokrytí. Otázka, kdo nazpívá další bondovský song, je hned ta další v řadě.

Provázejí každý film: šly s agentem 007 od rozpadu koloniální Británie přes společenské uvolnění šedesátých let, napětí studené války, pád železné opony, teroristické útoky 11. září až po válku informační. Zpívalo se v nich o padouších, sloužily jako varování ženám, ale i samotnému Bondovi. Popisovaly jeho úděl a hrdinství, nahlížely do jeho nitra a zkoušely pojmenovat jeho slabosti a traumata. Stejně jako filmy, i Bondovy písně stojí jednou nohou v minulosti a druhou míří vpřed.

Nazpívat bondovku znamená pro zpěváka vstoupit do…