Cesta z drahého města

Rodina Klimkových žije v centru Plzně v prostorném bytě v secesním domě z konce 19. století, kde dříve bydlela místní honorace. Adéla Klimková je s dvouletou dcerou aktuálně na mateřské, její muž Jáchym přes týden dojíždí za prací do Prahy. Klimkovi Prahu milují a ještě před rokem zde bydleli, velkoměsto však loni opustili. Došli k závěru, že už si ho prostě nemohou dovolit. Narodila se jim totiž dcera a velký jednopokojový byt, ve kterém bydleli, byl sice hezký, ale pro rodinný život se nehodil. Mladý pár s čerstvě narozenou dcerou se musel začít poohlížet po novém rodinném hnízdě.

Byt podle jejich představ měl mít alespoň 80 metrů a být umístěn v širším centru Prahy, aby byl v dosahu kaváren, galerií nebo farmářských trhů, které Klimkovi rádi navštěvují. Ideálně hledali nemovitost ke koupi, nebránili se ale ani dlouhodobému pronájmu. Klimkovi si v praxi rychle potvrdili to, co zná každý, kdo v metropoli hledá bydlení: za poslední roky vyskočily ceny bydlení tak prudce, že jimi vysněný byt by vyšel na 25–30 tisíc měsíčně, což bylo finančně mimo možnosti dvou třicátníků. Lépe řečeno – dovolit by si ho mohli, na nájem nebo hypotéku by ale padla více než polovina jejich příjmů, které se skládaly z jednoho platu pracovníka v kulturní sféře a rodičovského příspěvku.

Museli by se uskrovnit, na svou oblíbenou kávu a na výstavy chodit jen jednou týdně a farmářské trhy vyměnit za supermarket. Slevit z životního standardu nebo vyměnit dobrou adresu za panelák na kraji Prahy pro Klimkovy nebyla varianta. „Pro někoho jsme možná zhýčkaní,“ říká Klimko, který pracuje jako marketingový manažer velké pražské galerie. „My sami sebe ale považujeme za střední třídu, a tomu odpovídající život v Praze už jsme si prostě nemohli dovolit.“ A jeho žena Adéla dodává: „Mohli bychom dál žít ve velkoměstě, ale už bychom si nemohli užívat jeho výhod. Najednou nám to přestalo dávat smysl.“

Podobný příběh zažívá v posledních pěti letech, kdy nájmy a ceny nemovitostí v Praze a Brně stouply o desítky procent, stále více lidí. Odchod z velkoměsta s sebou přináší velké změny ve způsobu života i myšlení, přičemž dojíždění zdaleka není jedinou starostí, kterou musí člověk přesídlený z centra na periferii náhle řešit. Vzhledem k trvajícímu nedostatku bytů a rostoucím cenám je každopádně jisté, že se tohle nastavení bude týkat stále většího počtu lidí.

Klimkovy by přitom ještě před dvěma lety ani ve snu nenapadlo, že by měli z Prahy odejít kamsi do sto kilometrů vzdálené Plzně. Opouštění Prahy byl pozvolný proces trvající několik měsíců. Po marném pátrání po vhodném bytě v metropoli se rodina zvolna začala poohlížet po městech v blízkém okolí – v Berouně, Roztokách či Benešově, kde nemovitosti stojí oproti těm pražským přece jen méně. Ani tady však nemohli najít byt, který by se jim stoprocentně líbil. Pro pár zvyklý na kosmopolitní Prahu bylo těžké najít si k ospalým městečkům vzdáleným půl hodiny od Prahy vůbec nějaký vztah.

Naplno si to Klimkovi uvědomili při jedné obhlídce Mělníka. „Vždyť my jsme ve městě, kde nikoho neznáme, vůbec nic o něm nevíme, a chceme tu bydlet? To přece nedává smysl,“ vzpomíná na absurdní prozření Adéla Klimková. V tu chvíli oba manžele napadlo trochu rozšířit okruh hledání a podívat se na ceny bytů také v Plzni. K městu měli oba vztah, dříve tu několik let žili a pracovali a měli tu spoustu známých. Zjistili, že v Plzni se dá byt podle jejich představ sehnat za polovinu toho, co by stál v Praze. Nakonec si tu koupili velký, čerstvě zrekonstruovaný byt za necelé čtyři miliony a před rokem se do něho přestěhovali, měsíčně platí hypotéku snesitelných 14 tisíc korun. Novou adresu v krajském městě si pochvalují hlavně proto, že jim dovoluje žít skoro stejným životem, na jaký byli zvyklí v Praze, což by mnohem menší městečka poblíž Prahy neumožňovala.