Vyjeď mimo Prahu

Blíží se volby, takže se do veřejného prostoru vracejí různé myšlenkové zákruty. Například politici vládnoucí zemi druhé volební období kritizují, co všechno se tu neudělalo. Vrací se i soutěž o to, kdo je více spojen s tím správným lidem.

Komunistická europoslankyně Kateřina Konečná kritizovala redaktora České televize Jakuba Železného za to, že v televizi prohlásil: „Nábřeží, které se bůhvíproč dodnes jmenuje po komunistickém prezidentu Ludvíku Svobodovi.“ Komunistická poslankyně se rozčílila, když Železný v rozhovoru pro DVTV uvedl, že na svých slovech nevidí nic divného, a prohlásila: „On možná nevidí, ale já spolu s celou řadou občanů ano. Některým redaktorům by prospělo, kdyby tu a tam vyjeli za hranice Prahy.“ A možná jiným by zase prospělo, kdyby vyjeli za hranice strany.

Nedlouho poté použila podobnou frázi ministryně práce Jana Maláčová, když se jí nelíbilo, že předsedkyně TOP 09 označila pětitisícový dar pro seniory za nesystémový. „Ať si třeba paní poslankyně Pekarová Adamová, která celý život sedí v parlamentu s velmi vysokým platem, zkusí vyjet mimo Prahu a zeptá se lidí, co si o tom myslí.“ Nechme stranou, že jako ministryně má výrazně vyšší plat než poslankyně a ve státních službách je déle než Pekarová Adamová v parlamentních, zajímavější je ten rozměr „mimo Prahu“.

Je to stále dokola, politici se chlubí, že nejlépe je jim v hospodě na vsi, a ne v pražských kavárnách, případně zdůrazňují, že se narodili daleko od hlavního města. Sice v něm už tráví většinu času – ostatně jako paní ministryně –, ale důležitý je zřejmě původ. Před dvěma lety Václav Klaus přímo uvedl: „Praha je víc než jiné končiny město nemakačenků.“ Což vysvětlil takto: „V Praze je nejmenší počet těch, kteří se živí prací svých rukou, a kteří při tom dokonce musí stát. To mozek trošku pozměňuje.“ S poslední větou se po takovém vyjádření těžko polemizuje.

Nadávka Prahou funguje, když jsem se stěhoval jako dítě do Prahy (nenápadné naznačení, že mám dobrý mimopražský původ), uspořádali mi spolužáci cosi jako pohřeb. Tam přece žijí ti šílení lidé, takže je to konec života. Ve skutečnosti jde pouze o hloupý předsudek. Například život seniorů v Praze není v mnoha aspektech lehčí. Možná že kdyby se ministryně podívala mimo Prahu (je to tu zase), tak by si všimla, kolik lidí pod penzí muselo hlavní město opustit, protože neměli na nájem.

Nejlepší bude, když si Pražáci přestanou nadávat do Pražáků a budou se držet věcných argumentů. Jde to ale ještě?

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor