V generaci našich babiček byl nesmrtelný leda tak Kostěj. A to je pohádka. Z kategorie pohádek jsem si v gymnaziálních letech myslel na dvě věci. Především to byl teleport. To téma mě drží dodnes. A vida, na poli moderní vědy se začínají rýsovat první z možných řešení. Z formy papírové teorie snad už některé přešly i do podoby prvních laboratorních testů. Zatím to spíše namísto složitého přenosu atomů lidského těla z bodu A do bodu B vypadá na kompletní download funkce lidského mozku. A následně na datový přenos na vybraný terminál – jiné tělo, zvíře či terminál počítačový. Anebo si prostě sebe sama jen zaskladníme pro strýčka příhodu v paměťovém cloudu. Možná se teleportu dožiji.
Ta druhá věc, o kterou jsem se živě zajímal, se jmenuje termonukleární fúze. Věřil jsem jí mnohem více než teleportu. Už při hodinách středoškolské fyziky mi to přišlo vyloženě na dosah. Konečné řešení energetické otázky lidstva. Někdo to v tokamaku zapálí a bude to! Uplynulo další čtvrtstoletí, a pokud mohu soudit, tak výsledky zatím nic moc. A tak jsem v nárocích na vědu zvolnil a začal se živě zajímat o naprosto banální otázku. Nesmrtelnost. Internacionálové říkají longevity a my doma říkáme dlouhověkost. K nesmrtelnosti je jen přestupní stanicí a patří tak do stejné množiny. Že je dlouhověkost seriózní problém, značí zájem komunity jak vědecké, tak investorské.
Umřít tak, že se posledních dvacet let nebudu trápit, to je tedy věc!
Pokud si takové…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
