Z ledničky do koše

Už je to rok, co začala pro odpadky do několika brněnských čtvrtí vyjíždět speciální popelářská auta. Svůj náklad nepresují, ani jej pak nevyklápějí na skládce. Místo toho míří na dvůr firmy SAKO, jejíž zaměstnanci společnosti Green solution z vyklopených hromad třídí do připravených nádob pouze jídlo. Zřejmě každý někdy vyhodil prošlý jogurt, nedojedené zbytky nebo ztvrdlé pečivo, málokdo si ale dovede představit, jak velké množství potravin v jeho koši takto postupně skončí.

Výzkumníci z Mendelovy univerzity se před třemi lety lidí zeptali, kolik si myslí, že doma vyhodí jídla. Jednotlivci odhadovali, že za rok vyhodí přibližně čtyři kila potravin, což by jistě byla pozitivní zpráva. Jenže podle nejnovějších údajů, získaných právě díky fyzickému průzkumu brněnských odpadků, vyhodí člověk za rok v průměru skoro desetkrát víc. Navzdory faktu, že většina Čechů podle průzkumu veřejného mínění vnímá plýtvání potravinami jako velký problém a je přesvědčená, že právě jejich domácnost plýtvá málo.

Právě nedostatečně vypovídající údaje o skutečném plýtvání domácností stojí za vznikem unikátní studie. „Všechny oficiální statistiky jsou vesměs sloučené údaje, odhaduje se v nich, kolik potravin se zmaří v podstatě od vidlí až po vidličku, ale s údaji čistě o domácnostech je to horší,“ popisuje docentka Lea Kubíčková z Ústavu marketingu a obchodu brněnské Mendelovy univerzity, proč se její výzkumný tým rozhodl, že bude tři roky zkoumat odpadky z celkem devíti stovek brněnských domácností.

Badatelé se pokusili získat údaje o vyhazovaných potravinách již dříve – pomocí deníků, do kterých si lidé měli zaznamenávat, proč a v jakém množství museli jídlo vyhodit. Účastníci projektu se ale s deníkem v ruce začali nad svým počínáním více rozmýšlet, což samozřejmě zkreslilo výsledek. Proto se výzkumníci rozhodli, že je třeba jít více do hloubky a nejlépe tak, aby se lidé chovali opravdu přirozeně. A tak vyvinuli metodu, která anonymně, bez osobních údajů, přesto velmi konkrétně dokáže zmapovat, kolik potravin ročně vyplýtvá člověk bydlící na sídlišti, v městské vile nebo na venkově. Nikdo totiž netuší, zda se právě jeho činžák či jeho čtvrť nestala součástí tříleté studie.

Nemají jinou možnost

„Sídliště nám nakonec dalo nejpřesnější obrázek. Co lidé nespotřebují, musí vyhodit do směsného odpadu, nemají totiž jinou možnost,“ vysvětluje zástupkyně vedoucí výzkumu Lucie Veselá skutečnost, že obyvatelé v domcích většinou mohou zbytky nakrmit zvířata nebo je dát na kompost. Díky tomu pak i mohou působit jako zodpovědnější spotřebitelé. Ukázalo se totiž, že zatímco na sídlišti připadá na jednu osobu 53,5 kilogramu vyhozeného jídla za rok, na vesnici je to 29 kilogramů a jen o něco málo více ve vilové zástavbě.

Zmíněným zjištěním předcházela pečlivá příprava. Tým si na začátku vytipoval – na základě metodiky, kterou její tvůrci nechtějí blíže prozrazovat – 900 brněnských domácností tak, aby byla vždy třetina ze sídliště, vilové zástavby nebo příměstského venkova. Popelářské auto pak v každé zóně míří do tří různých ulic, aby nedošlo ke zkreslení v případě, že by někdo byl na delší dobu mimo domov. A na dvoře SAKO potom pracovníci za pomoci speciálního síta vytřídí jen za normálních okolností konzumovatelné potraviny, takže se z váženého množství vyřazují třeba slupky, kávová sedlina či kosti.

Navzdory tomu, že se množství vyhozeného jídla liší v závislosti na tom, kde člověk bydlí, jeho poměr je všude stejný. Lidé nejčastěji vyhazují ovoce a zeleninu, potom pečivo, mléčné výrobky, maso a vejce. Značný vliv má i roční období. Mnohem více se totiž plýtvá v létě. Veselá to vysvětluje tím, že přes léto je skladování potravin náročnější a jídlo se rychleji kazí. Do výsledků se i v tomto případě promítla koronavirová krize. Na plýtvání ovšem měla pozitivní vliv. Lidé měli větší prostor se nad svými nákupy zamyslet a zároveň měli možnost lépe plánovat. Zatímco během jarní karantény vycházelo na jednoho člověka šest kilogramů vyhozeného jídla, během loňského léta to byl dvojnásobek.