Mluvit, mluvit a pak jednat

Evropští lídři strávili většinu týdne po zabití Kásima Sulejmáního a následné íránské odvetě apelováním na Američany a Íránce, ať se zdrží dalšího násilí, a v rozporu s výzvou Donalda Trumpa, aby EU odstoupila od jaderné dohody s Íránem a uvalila na zemi ekonomické sankce, její evropští garanti prohlásili, že se budou dokumentem nadále řídit. Začalo se ihned mluvit o nové krizi v euroatlantických vztazích a spolu s tím i o neschopnosti Unie samostatně zahraničněpoliticky jednat. Pokud však první týden po odstranění čelního muže íránského režimu něco ukázal, pak to, že se před Evropou otevřela příležitost velmi konkrétně konat. Na kritiku bude ještě čas.

Islámský stát se hlásí

Šéf americké diplomacie Mike Pompeo si postěžoval, že Evropané nebyli zrovna spojenecky vděční, když za zabití Sulejmáního, který figuroval na evropském seznamu teroristů, Američanům nepoděkovali. Ve skutečnosti ovšem hlavní evropští představitelé stáli překvapivě jednotně a loajálně za svým partnerem zpoza Atlantiku – dali si záležet, aby ho v komentářích k atentátu na íránského generála nekritizovali. Francouzský prezident Emmanuel Macron, který jindy nejde pro silné slovo daleko, většinu své reakce věnoval odsudku Sulejmáního jednotek Kuds, které podporují proíránské bojůvky v regionu a, jak připomněl, mají na svědomí „smrt řady nevinných lidí“. Macron jen jednou větou dodal, že „jednostranná americká akce může zvýšit napětí v regionu“. Podobně uměřeně reagovali zástupci…