Minulou neděli se po tříleté rekonstrukci otevřela budova Státní opery Praha. Byla to velká sláva, na výsledek více než miliardové investice se přišli podívat Andrej Babiš, Viktor Orbán i Hana Zagorová. Wagnerovi Mistři pěvci norimberští se tu hráli pod stejnou oponou, kterou pro někdejší Nové německé divadlo v roce 1888 namaloval Eduard Veith, když byla budova postavena. Opona zmizela v roce 1945, teď ji vytvořil znovu podle dobové fotografie scénograf Národního divadla Martin Černý.
Člověk si logicky kladl otázku, co se stane s oponou, která v divadle visela od roku 2002. Tehdy ji vytvořil malíř Antonín Střížek na objednávku Národního divadla. Devět metrů vysoké, šestnáct metrů široké plátno musel koupit v cizině, u nás se tak velké nevyrábí. Pro představu: největší obrazy z Muchovy Slovanské epopeje měří jen osm na šest metrů.
Střížek dílo citující rituální zkoušku prince Tamina z Mozartovy Kouzelné flétny nasvícenou divadelními reflektory v rukách andělů maloval půl roku s jedním pomocníkem. Oponu nechtěl dělat tak, jak to bývá zvykem, tedy na zemi podle předlohy. Chtěl ji malovat z hlavy jako klasický obraz, na který se může dívat z odstupu. Národní divadlo mu proto schválilo pouze ideový návrh a výsledný tvar vznikal ve Stodůlkách v bývalých skladech podniku Mototechna (filmoví znalci prostor budou znát ze závěru snímku „Marečku, podejte mi pero.“), kde si Střížek čisté plátno natáhl mezi regály od stropu až k podlaze.
Teď,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
