V tuzemské konverzaci se tu či onde letmo, ale opakovaně vynořuje jeden námět, který očividnou banalitu nafukuje v – ctěné čtenářstvo promine – úplnou blbost. Starost o kyslík.
Stát chce sázet stromy, aby vyráběly kyslík. Titulní stránky podotýkají, že hořící Amazonie má dodávat pětinu světového kyslíku. Při schvalování Temelína se seriózně propočítávalo, kolik kyslíku ušetří.
Je hodně důležitých důvodů, proč sázet stromy ve městech, pečovat o divoké pralesy nebo elektřinu dělat z něčeho jiného než z uhlí. Ale přísun kyslíku k nim nepatří. Jistě, rostliny ho vyrábějí; při pálení se naopak spotřebuje – tohle si ještě všichni pamatujeme z chemie na základce. Koneckonců, bez miliard let fotosyntézy by ve vzduchu víceméně žádný nebyl. V pozadí podvědomě tušíme osudovost každého nadechnutí.
Jenomže stromy také kyslík svorně s námi a bakteriemi konzumují, když ze složitých organických látek v buňkách vyrábějí užitečnou energii. A hlavně: v proporcích, jimiž měříme svůj svět, je ho prakticky nekonečně mnoho. Kdybychom sakumprásk spálili biosféru, ve vzduchu jej zbude ještě 99,996 procenta. Přišli bychom o neopakovatelné přírodní bohatství. Naše plíce by ale ani nemrkly.
Biosféra, oceány i půda soustavně nadechují a vydechují uhlík, kyslík i vodík, fosfor nebo dusík. Životně důležité látky tak cirkulují zemským systémem. Stejně jako stromy a plankton, termiti nebo prase bradavičnaté, také my jsme součástí těchto cyklů. Fotosyntéza ročně pohltí necelých 60 miliard tun…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
