Rusko-čínský prezident Zeman

Pohled na českou politiku nabízí nebývalý úkaz. A nemá nic společného s koronavirem. Tři čeští politici dostali od státu ochranku a díky výpovědím rodiny někdejšího šéfa Senátu Jaroslava Kubery se dozvídáme, že byl pod takovým tlakem, že nespal, zvracel a následně zřejmě i kvůli stresu předčasně zemřel. Obě události spojuje česko-ruské a česko-čínské přátelství, obě jsou také přímým důsledkem politiky prezidenta Miloše Zemana. Legrace skončila, ale nic se zatím, bohužel, nemění.

Po roce 1989 jsme si zvykli, že politika je sice trochu divoké prostředí někdy i na hraně zákona, nicméně nejde v ní o život. Tím spíše ne ve spojení se zahraniční politikou. Události posledních týdnů nám ukazují, že se Česko mění. A víme, komu za to vděčíme.

Prezident Miloš Zeman za sebou nemá mnoho úspěchů. Pro české občany nedělal a nedělá vlastně vůbec nic. Nesnaží se jim dodat podporu v čase koronavirové krize, nikdy se jako hlava státu nestaral o lepší životní úroveň normálních lidí. Domácí politiku pojímá jen jako vyřizování si účtů s názorovými oponenty. Svou veškerou energii napíná do dvou projektů – Moskvy a Pekingu. S těmito zeměmi se snaží udržovat co nejčastější kontakt, pomáhá jim s byznysem v Česku, napadá vlastní tajnou službu, kdykoli ta varuje před ruskými a čínskými aktivitami u nás. Jeho emisaři létají do Pekingu, aniž bychom se dozvěděli, co tam vyjednávali atd.

Česká republika není největší a ani nejzajímavější zemí Evropské unie. Proč by se tedy měly takové mocnosti, jako je Rusko a Čína, o naši zemi zajímat? Protože tu mají svého dveřníka Miloše Zemana. V různých státech EU má Kreml různé politiky, některé v opozici, jiné ve vládě. Rusové posílají peníze politickým stranám, nabízejí pomoc všeho druhu. Stačí se podívat do Rakouska. Ale hlava státu je zvláštní úlovek. Navíc s pozicí, kterou si Miloš Zeman vybojoval v Česku.

Moskva i Peking si zvykly vnímat Prahu jako vstřícné město. A toho se nebudou chtít jen tak vzdát. Podle všech dostupných svědectví se čínský velvyslanec s pomocí Hradu choval k šéfovi Senátu Kuberovi, jako by byl jeho podřízený. Ten tlak musel být enormní, když se známý vtipálek Kubera podle rodiny změnil k nepoznání.

Fakt, že se policie rozhodne přidělit ozbrojenou ochranu třem politikům, protože jim může hrozit nebezpečí od ruského agenta, který přijel do Prahy, je hrozivou zprávou. Mnozí si mysleli, že jde jen o spekulace, přehánění, ale když si bezpečnostní výbor sněmovny vyslechl šéfa kontrarozvědky BIS a policie, nenašel se nikdo, kdo by jejich rozhodnutí o ochrance zpochybnil. Naopak řada z nich naznačovala, že jim informace vyrazily dech.

Je třeba si ale říct, že jakákoli obrana je těžká, když je hlavou státu dveřník Pekingu a Moskvy. A to s přístupem k informacím tajných služeb. Vláda je navíc závislá na Vojtěchu Filipovi, který minulý týden otevřeně hájil postup Moskvy proti českým politikům. Takže místo toho, aby tady byla rezolutní odezva, kde nebudou žádná „ale“, hrají vládní politici podivnou hru, kdy jsou na jedné straně znepokojení, ale na straně druhé nechtějí nic dělat, protože by to znamenalo riziko střetu s prezidentem a komunisty. Bohužel to přinese jediné – ještě větší tlak na Česko.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor