Ticho ve skalách

Do známého skalního města v Adršpachu se dá vejít mnoha stezkami a pěšinami. Ta nejpůsobivější ale vede skrz takzvanou Myší díru. Nenápadný vchod není zdálky vůbec vidět, a když k němu člověk stoupá vzhůru smrkovým lesem, má pocit, že pěšina musí každou chvíli skončit ve skále. U mohutné pískovcové stěny se ale kámen najednou nečekaně rozestoupí v úzkou štěrbinu vedoucí kamsi do temnoty. Průrva je široká jen padesát centimetrů, a když do ní člověk vkročí, sevře ho tma, vlhký chlad a zvláštní tíseň. Průchod několik metrů dlouhou, tmavou spárou, při kterém se obě ramena odírají o stěny, může být pro citlivější povahy docela strašidelným zážitkem, na druhé straně skály však na odvážlivce čeká odměna. Stezka dál pokračuje vzhůru po kamenných schodech a dřevěných žebřících nad koruny stromů až na kamenný plácek zalitý sluncem, odkud se otevírá nádherný výhled do okolní krajiny. Všude kolem se ze zeleného podrostu tyčí šedé pískovcové věže bizarních tvarů, z nichž některé připomínají lidské postavy a od horolezců proto dostaly přezdívky jako Milenci nebo Starosta; ty zbylé pak ční do výšky jen tak, beze jména. Zdejší labyrint skalních věží, kaňonů, soutěsek, jeskyní a průzračně čistých jezírek asi není třeba nějak přehnaně „lakovat“: patří k vůbec nejnavštěvovanějším místům v České republice. Loni jeho stezkami prošlo skoro půl milionu turistů. V posledních letech počet zdejších návštěvníků tak nabobtnal, až Adršpach získal nelichotivou pověst přecpaného místa, kam ani nestojí za…