Piloun a další „fosilie“

Štětinatec patří mezi nejpodivnější savce, o nichž jste možná nikdy neslyšeli. Vypadá jako rejsek, čile čmuchá jako rejsek a křičí jako rejsek. Je však velký asi jako králík. Svou kořist – živí se ponejvíce žábami a ptáky – doráží slabým jedem, který podobně jako někteří hadi vstřikuje rýhovanými zuby. S výstředností se snoubí neopakovatelnost. Evoluční linie štětinatců se od veškerého ostatního současného života oddělila v dobách, kdy svět obývali dinosauři. Ale možná se brzy odebere za nimi. Zbývají dva druhy a oba jsou na pokraji vyhynutí. Poslední populace živoří na pár útočištích na Kubě a sousedním ostrově Haiti.

Karibští štětinatci jsou exemplární ukázkou problému, se kterým se potýká ochrana přírody. Divokou faunu a flóru bychom rádi uchovali v úplné rozmanitosti. Na urgentním úkolu pracují statisíce vědců i praktiků, tisíce velkých i menších organizací nebo státních institucí. Potřebujeme ovšem vybrat, co ochraňovat nejdříve. Přirozeně to vzácnější. Na červených seznamech vymírajících druhů je však přes 1200 různých savců a 1500 ptáků, nemluvě o plazech, obojživelnících, rostlinách či hmyzu. Kde začít? Jedno kritérium se nabízí: u těch nejneopakovatelnějších.

Vzácné pravěké relikty

Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější. Na světě žijí stovky samostatných, leč hodně podobných druhů myší a krys. Slonů zbývají pouze dva nebo tři (vědci mají vážné podezření, že afričtí chobotnatci se dělí do dvou různých druhů). Pokud vymřou dva druhy…