S Babišem k moři

Budeme diskutovat otevření hranic, aby se dalo jezdit na montáže,“ prohlásil v televizi premiér Andrej Babiš a srdce nostalgiků muselo pookřát. Na tzv. montáže se jezdilo za komunistů a pro lidi, kteří na montážích nikdy nebyli, skrýval ten pojem určité tajemství. Když nic jiného, mohli si doma představovat, co všechno se za tím může skrývat. Nákupy v západních obchodních domech? Pobyt (alespoň na chvíli) u moře? Zahlédnutí Eiffelovy věže na VLASTNÍ oči?

Koronavirová pandemie tedy vrátila na stůl téma, které milovníci retra musí ocenit. O cestování do ciziny se mluví ve stejné tónině jako dřív. Opět není možné se jen tak sebrat a jet, zase to má být jen „na montáže“ a znovu o tom rozhodují pánové nahoře.

Tahle realita posledních týdnů ale přináší víc než jen důvod k sebelítosti. Otázka kolem otevření státních hranic je možná nejlepší ukázkou jisté chaotičnosti, kterou vláda pod tlakem epidemie předvádí. Už v březnu vrchní epidemiolog Roman Prymula v těžko přehlédnutelné bohorovnosti prohlásil, že zavřené hranice se zase otevřou „možná až za dva roky“.

Pak Babiš oprášil normalizační slovník a začal mluvit o montážích. Minulý týden opět Prymula důležitě, ale pořád zoufale neurčitě sdělil, že by se dala pravidla pro cestování zmírnit mnohem dřív, možná už v průběhu týdnů. Na to se ozval ministr vnitra Jan Hamáček s „důležitou“ námitkou, že chce napřed vidět čísla s vývojem epidemie. A minulý týden se začalo mluvit o tom, že by nás stát mohl v létě pustit – podržte se –…