Omluva legínám

Přiznejme se. Omluvme se. I vy. I paní učitelka. Copak to má asi pod stolem? Jistěže, vzala si halenku, udělala si oční linky a usmívá se do kamery svého notebooku. Ale pod stůl nikdo nevidí. A na to právě paní učitelka spoléhá. I paní právnička. I naše maminka. Copak to skrývají před světem? Je čas to říct nahlas. Legíny. Dala by se vůbec pandemie přežít bez legín? A přitom tenhle kus oblečení doteď nikdo nebral vážně. Legíny, omluvte nás.

Nějaké ty návleky na nohy v různých podobách jsou s námi od nepaměti. Za zmínku stojí dvě zakladatelské postavy Jägrů, kteří pletli podvlékačky alias jégrovky čili pralegíny. Jeden vlněné v Anglii a druhý bavlněné v Sudetech, v Krásném Buku u Krásné Lípy. Krásný začátek. Ostrý start však je až rok 1958 a vynález vlákna zvaného spandex čili lycra neboli elastan. Natáhl se až na trojnásobek své délky a zase smrštil. A umožnil vytvořit dokonale elastické a lesklé legíny. Ať žije aerobik Jane Fondy, Madonna a Cvičme v rytme.

Další díl příběhu pak nastává, když se v uplynulé dekádě objevila athleisure, tedy zvyk vypadat i mimo fitko jako ve fitku, ať žije Gigi Hadid. Právě tahle vlivná modelka zřejmě jako první vyšla do společnosti v legínách, aniž se je pokoušela zakrýt aspoň delším tričkem. Poslední léta jsou tak ve znamení debaty, jestli je to přípustné a slušné. Dámy z Bruntálska s tím nemají problém. V USA s tím problém mají. Naposledy loni, když paní White napsala do časopisu univerzity Notre Dam v Ohiu, že jako matku čtyř…