Děkuju za park

Petře a Niki je trochu zima. Je jim šestnáct, bydlí na pražské Zbraslavi a normálně by v neděli odpoledne odjely autobusem z periferie na smíchovskou křižovatku Anděl a v nákupním centru si v teple s kamarádkami prohlížely výlohy. Nyní se ale s rouškami na obličeji procházejí ve zdejším lesoparku Belveder. Vznikl před pěti lety ze zanedbaného svahu podle návrhu studia Projektil architekti a je to jeden z nemnoha nových pražských parků posledních let. Dřív tu bylo hlavně křoví. Teď tudy vedou mlatové cesty, po nichž se dá projít z jedné části Zbraslavi do druhé, na nejhezčích místech jsou vyhlídky a tři jezírka. Zatímco do skutečného lesa se tu musí poměrně daleko a je třeba překonat most nebo rušnou silnici, tohle je kousek přírody na dosah pro všechny.

Teenagerky si tudy většinou jen zkracovaly cestu. Ale v době globální pandemie se vše proměnilo: „Aspoň máme chvíli klid od rodičů. Ale to tam nedávejte,“ smějí se středoškolačky.

Procházka v parku je pro mnoho lidí v těchto dnech jedinou možností, jak utéct ze stísněné domácnosti, poslední radostí, zbytkem svobody a normality – i když s předepsaným dvoumetrovým odstupem. A také aspoň trochou zdravého pohybu. „Pohyb působí na okysličení tkání. Sluneční svit je důležitý pro tvorbu vitaminu D. To všechno podporuje odolnost organismu,“ shrnuje to epidemiolog Petr Smejkal. „Není šťastné, že nutnost odstupu si lidé vykládají tak, že je třeba být zavřený doma.“

Taky Lenka Krejčí je ráda, že může do zdejšího lesoparku –…