Nezapomínejme na svobodu

Překvapení a přípravu na omezené životní podmínky máme za sebou. Přesouváme se teď do stadia promýšlení a propočítávání, co všechno nás to bude stát, co se může změnit. První dny a týdny jsme si vzájemně dobíjeli baterky nebývalým projevováním sounáležitosti. To se nám ještě bude hodit. Co nás tedy čeká? A podle čeho vlastně budeme posuzovat, že se nám vše podařilo zvládnout?

Babišův projev

Pochopitelně nejdůležitější je, kolik lidských životů se podaří zachránit, ale protentokrát se věnujme jiným tématům, protože lékařům můžeme maximálně držet palce – a chovat se zodpovědně.

Pakliže se podíváme na kroky vlády, je třeba řadu z nich ocenit. První reakce byly zmatené, plné siláckých prohlášení a arogantního přístupu. V komentářích jsme proto psali, že by vláda měla zřídit Ústřední krizový štáb, do jeho čela postavit někoho jiného než Andreje Babiše, protože ten má jinou roli, přizváni by měli být zástupci opozice. Vládní politici by také měli, psali jsme, komunikovat vstřícněji a srozumitelněji směrem k veřejnosti, protože důvěra k nim je nízká.

Vláda nakonec většinu těchto kroků provedla, což je dobře. Sympatické také je, že po původních vyjádřeních, že všeho je dostatek, se členové kabinetu omluvili za to, že nedokázali rychle vybavit zdravotníky potřebnými respirátory, rouškami a dostatkem testů. Rizika spojená s tímto podceněním navíc ministři snížili tím, že poměrně rychle zavedli velmi přísná opatření, takže se omezilo setkávání nakažených občanů se…