Skandinávské recepty

Senátor Bernie Sanders říká, že jeho návrhy nejsou „radikální“, a opakovaně při tom odkazuje na severoevropské země jako Dánsko, Švédsko a Norsko. Dává je za příklad ekonomického systému, který by rád zavedl ve Spojených státech. Vytváří tak představu útulné a přívětivé sociální demokracie, v níž tržní ekonomiku drží pevně na uzdě regulace, bohatí platí vysoké daně a sociální záchranné sítě překvapují svou velkorysostí. To je ovšem nepřesný a velmi zavádějící popis dnešního stavu zmíněných severoevropských zemí.

Začněme miliardáři. Sanders je v tomto bodě jednoznačný, říká, že „miliardáři by neměli existovat“. Ve skutečnosti ale Švédsko a Norsko v přepočtu na obyvatele vykazují větší počet miliardářů než Spojené státy, Švédsko téměř dvojnásobný. A nejen to, skandinávští miliardáři mohou své majetky převádět bez zdanění na potomky. Dědické daně jsou ve Švédsku a Norsku na nule, v Dánsku činí 15 procent. Spojené státy mají naopak zavedeny čtvrté nejvyšší daně z nemovitého majetku v průmyslovém světě ve výši 40 procent. (Zisky většiny miliardářů pocházejí z kapitálu, a i zde jsou americké daně vysoké, šesté nejvyšší v průmyslovém světě.)

Platí střední třída

Jako většina jeho ideologie uvízly podle všeho i Sandersovy představy o skandinávských zemích v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století, tedy období, kdy tyto země skutečně stály v čele vzniku sociálně tržní ekonomiky. Ve Švédsku se vládní výdaje v poměru k HDP v letech 1960–1980 zdvojnásobily z…