Nebát se a konat

Trumpova administrativa prochází ve Venezuele zkouškou. Musí se pokusit o zahraniční politiku, která pomůže vyprovodit nechutný režim Nicoláse Madura, aniž by tím vyvolala nevoli vůči domnělému americkému „imperialismu“. Musí podporovat politickou změnu, jež zároveň starou gardu neohrozí do té míry, aby bojovala do posledního dechu. A USA se musí spojit s dalšími státy a pomoci zemi, která byla v posledních deseti letech prakticky zničena. To vše vyžaduje pečlivou diplomacii, spolupráci a klidné vyvíjení tlaku, nikoli bombastická gesta.
Venezuela je ale výzvou také pro Demokratickou stranu. Je v otázce Venezuely i v zahraniční politice obecně vůbec schopná najít svůj hlas? Zatím se objevují varovné signály, že se nová zahraniční politika demokratů může stočit k instinktivnímu izolacionismu, který se vlastně zase tolik neliší od Trumpových instinktů obsažených v hesle „Amerika na prvním místě“.

Miliony bojujících

Demokratická kongresmanka z Havajských ostrovů Tulsi Gabbard tak říká: „Spojené státy musí zůstat mimo Venezuelu. Ať o své budoucnosti rozhodne sám venezuelský lid.“ Její kolegyně Ilhan Omar z Minnesoty se přidává: „Nesmíme jménem nadnárodních korporací vybírat lídry jiných zemí.“ Senátor z Vermontu Bernie Sanders dodává: „Musíme se poučit z lekcí minulosti a nepokoušet se o změnu režimu nebo o podporu státních převratů.“ Hrdina levice Noam Chomsky se spolu se sedmdesátkou dalších akademiků a aktivistů podepsal pod dopis, který z krize ve Venezuele v…