Kde se skrývá naděje

Klimatická změna, audit, Milion chvilek, Andrej Babiš, Greta Thunberg, brexit, Čína, PPF, Čapí hnízdo… to jsou některá z témat, jež letos nejvíce rezonovala ve veřejném prostoru. A není náhodou, že je to všechno propletené dohromady, každý z výše zmíněných jevů či jmen ovlivňuje ty ostatní.

Blížící se Vánoce jsou předzvěstí naděje. A platí to jak pro věřící, tak pro ateisty. Ti první oslavují narození Spasitele, ti druzí se těší na setkání s rodinou či kamarády.

Pokud bychom tedy pohlíželi na odcházející rok 2019 s ambicí hledat nějakou naději, pak je to fakt, že ta část veřejnosti, která není spokojená se stavem politiky, začala objevovat svůj hlas. Za velkými demonstracemi na pražské Letné či Václavském náměstí jsou desítky menších a v jistém ohledu i důležitějších setkání v městech či obcích. To je dobrá zpráva.

Před dvěma lety jsem napsal knihu o opuštěné společnosti. Ona opuštěnost mimo jiné vycházela z jistého pocitu odevzdanosti – nic se nedá dělat, měnit, jsem v tom sám či sama. Vzhledem k výše popsaným aktivitám bych dnes řekl, že česká společnost (tedy aspoň její část) je o něco méně opuštěná než v době, kdy jsem knihu psal. A už v tom je skrytá ona naděje.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení a krásné Vánoce vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor