Před čtyřiceti lety, 28. listopadu 1979, narazilo novozélandské letadlo s 257 lidmi na palubě do sopky Erebus v Antarktidě. Všichni pasažéři i posádka vyhlídkového letu zahynuli. Na Novém Zélandu tehdy snad nebyla rodina, jíž by se neštěstí nedotklo – neměla příbuzného či známého mezi oběťmi, pátracími týmy a podobně. Celonárodní šok si obyvatelé ostrovů pamatují dodnes.
Turistické vyhlídkové lety nad Antarktidu nabízely strhující výhled na ledovou krajinu. Aby si jej cestující užili, klesali piloti pod povolenou letovou hladinu, nikoli ale nebezpečně nízko. Tragédii tak způsobilo hlavně nepochopitelné opomenutí: technici před startem změnili trasu v palubním počítači a posádce o tom nikdo neřekl. Ta se domnívala, že stejně jako během minulých výprav letí nad plochou zamrzlou zátokou McMurdo. Pak se rozezněl alarm a z všudypřítomné oslepující běloby za okénky povstaly svahy hory Erebus.
Dnes letadla používají satelitní navigaci (více o ní v příštím Respektu), desítky příběhů katastrofálních chyb a rozvolňování pravidel jsou tu ale s námi dál. Třeba případ letadel Boeing 737 Max, která už tři čtvrtě roku nesmějí létat kvůli dvěma fatálním neštěstím. Na tom druhém, pádu etiopského stroje letos v březnu, se podle vyšetřovatelů podílel souběh devíti faktorů – od špatně navrženého softwaru, který má zabránit ztrátě vztlaku na křídlech, po sérii chyb pilotů. Největší díl viny padá na firmu Boeing a jejího amerického regulátora, který neměl software nikdy schválit.
…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
