Monday. Těšing. Tuesday. Těšing, že to nejde vydržet. V pyžamu běžím do schránky pro letáčky. Dala jsem tam cedulku bez reklam, aby si sousedi nemysleli, že jsem konzumní. Ale ten hodný děda s kolečkovou taškou to jako obvykle ignoroval a nacpal jich tam hromadu. A Wednesday. Ještě víc letáčků se slevami a slevami. Protože se blíží pátek. Thursday. Už jen jeden den rovná se 86 400 vteřin. Už jen 86 399. A už je to tady.
Black Friday. Černý pátek. Jediný opravdický svátek. Dárky pro všechny lidi dobré vůle. Slaví celá zeměkoule. Ba i mimozemšťan z Alzy. Taky němečtí manažeři Kiky s nefalšovaným německým vkusem. Dokonce i ti studení Skandinávci z Jysku a Lega a Ikey se rozparádili. Šílené slevy, pět za cenu jednoho a k tomu dvě masové koule zcela zdarma.
Řeklo by se primitivní nápad. Jeden den vzít všechno, co je v obchodě – včetně samsungů, masti na křečové žíly a DVD sady Nejkrásnější lidovky. A zlevnit to tak, že zákazník ztratí i zbytky soudnosti a všechno si to koupí. Vzniklo v USA, do Evropy se rozšířilo v posledních letech, zkombinovalo se s předvánočními a předpředvánočními slevami a zlidovělo již ve většině zemí. I v Česku byly už zaznamenány případy Black Friday rvaček o televizor. Po světě se vzmáhá rovněž antihnutí Green Friday, které radí v tento den nenakupovat, ale zašívat a slepovat a vyměňovat.
Black Friday. Vybíhám v pyžamu, zlatý děda mi věnuje všechny letáčky, co má v tašce, něco vytahám ze schránek sousedů a ještě je něco na popelnici. Vběhnu do…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
