Chci, aby žil

Drobná žena s nakrátko ostříhanými vlasy přistupuje v Centru současného umění DOX k bustě muže, bere jeho tvář do svých rukou a dlouhou dobu na něj mlčky hledí. „Nechci sochu, chtěla bych, aby žil,“ říká dojatě ke skupince několika přihlížejících z okruhu svých přátel. Galerie je ten den uzavřená, probíhá tu soukromý program pro Liou Siu, vdovu po disidentovi a nositeli Nobelovy ceny míru Liou Siao-poovi, který zemřel předloni v létě, dva roky před odpykáním celého svého jedenáctiletého trestu za sepsání svobodomyslného manifestu Charta 08. Jeho žena přijela do Prahy na pozvání podporovatelů čínského disentu Kateřiny Bursíkové Jacques a Martina Bursíka a jejich kulturního centra Sněmovní 7. Podobných okamžiků je málo, Liou Sia tráví většinu času v ústraní svého berlínského exilu a na veřejnosti se téměř neobjevuje. V Česku má ale dlouhodobější plány.

Síla odkazu

Literární kritik Liou Siao-po byl vězněn čínským komunistickým režimem opakovaně, v roce 2009 byl do vězení poslán za „podněcování k podvracení státní moci“. Na svobodu se nikdy úplně nedostal, kvůli rakovině jater mu bylo umožněno léčení ve vězeňské nemocnici, byl tu ale stále pod dohledem kamer. Následně na rakovinu zemřel. Se svojí ženou se seznámil v devadesátých letech, v tu dobu pobýval v převýchovném táboře.

Čínský režim považoval Liou Siao-poa za nepřítele státu číslo jedna. Účastnil se demokratických protestů, ve svých pracích kritizoval režimu poddajné kolegy z řad spisovatelů či literárních…