NE. Osobní zkušenost nic nenahradí

Václav Klaus mladší na univerzitu patří. Vysokoškolští studenti musí být schopni rozpoznat, co je politická agitace a co normální diskuse. Měli by dokázat i rozlišit, když jim někdo lže či s nimi manipuluje.

Na úvod je třeba říct, že to, co se stalo Václavu Klausovi ml., je naprosto běžné. Řada politiků se setkala s tím, že se školy rozhodly nevpustit je na svou půdu, aby nedocházelo k politické agitaci. Je to tak trochu důsledek přístupu politiků, jako je právě Klaus, kteří, když nejde o jejich vlastní sebepropagaci, školy za jakoukoli jinou než vzdělávací aktivitu napadají s tím, že jde o nepřípustné agitování. „Politické strany mají ze zákona zakázanou jakoukoli propagaci na školách,“ řekl například Klaus ml. před třemi lety a dodal: „Škola by měla v prvé řadě vzdělávat, a ne šířit propagandu.“

Klaus ale není jedinou obětí své vlastní kampaně. Odmítáni jsou běžně i intelektuálové, novináři a v absurdních situacích třeba někdejší političtí vězni z dob komunismu. Školy se bojí, že si na ně bude někdo stěžovat, protože se dotýkají ožehavých témat.

Pedagogové a studenti by měli mít dostatek sebevědomí, aby případné zneužití prostoru korigovali. Námitky, které se objevily v řadě diskusních fór, že Klaus často lže a nemá žádné zábrany, neobstojí. Takový je prostě svět a mladí lidé se v něm musí naučit žít.

Každá škola může pochopitelně postupovat podle svého uvážení. A nelze se divit, že v tomto případě byla vysoká škola obezřetnější, protože samotná Klausova strana…