Konec amerického století

Přeji vám všem dobré ráno z Manbidže,“ říká na úvod krátkého selfie ruský válečný novinář Oleg Blochin. „Stojím na americké základně. Ještě včera tu byli oni, teď jsme tu my,“ pokračuje muž, který v Sýrii doprovází ruské žoldáky z vojenské skupiny Wagner. V pozadí záběry snímají řady stanů postavené v polopouštní krajině, v nichž poslední léta spali Američané. „Podíváme se, jak žili,“ ukončuje Blochin 24 vteřin trvající video, které se minulý týden šířilo nejen ruským internetem.

Oněch 24 vteřin je živým záznamem dějinného zlomu, přesunu moci v severovýchodní Sýrii od Američanů do rukou putinovského Ruska. USA svou hlavní základnu v oblasti a sklady zbraní před kvapným útěkem raději samy rozbombardovaly. Hlavně aby se nedostaly do rukou protureckých islamistických milic či proruské Asadově armádě.

Americký prezident Donald Trump tento spád událostí označil za „strategicky brilantní“. „Řekl jsem svým generálům: proč bychom měli bojovat za Sýrii a Asada a chránit tak zemi našich nepřátel? Ať pro mě za mě Sýrii s ochranou Kurdů pomáhá, kdokoli chce, klidně Rusko, Čína nebo Napoleon Bonaparte. Doufám, že v tom budou skvělí, my jsme od toho všeho sedm tisíc mil daleko,“ napsal Trump minulé pondělí na Twitteru. Toto „brilantní“ řešení způsobilo šok, jehož otřesy jsou cítit daleko za hranicemi severní Sýrie. Spojené státy se projevily jako nespolehlivý partner, který zbytečně dopustil tureckou invazi, zradil kurdské spojence a zároveň posílil své rivaly, tedy režim Bašára…