Mlčící vrah s knírem

Německo v souvislosti se srpnovou vraždou Gruzínce v Berlíně vyhostí dva ruské diplomaty. Právě Moskva za vraždou podle vyšetřovatelů může stát. Případ převzalo německé nejvyšší státní zastupitelství. Čtyřicetiletý Zelimchan Changošvili, který v minulosti bojoval proti Rusům v Čečensku, přišel o život v srpnu, když ho ve čtvrti Moabit nedaleko centra Berlína útočník z bezprostřední blízkosti opakovaně střelil do hlavy. Podezřelým z vraždy je devětačtyřicetiletý Rus. Toho investigativní tým Bellingcat právě v úterý nezávisle identifikoval jako Vadima Krasikova, který byl v minulosti podezřelý z vraždy ruského byznysmena. Moskva podle Berlína nedostatečně spolupracovala při snahách srpnový čin vyjasnit; Německo přitom nevyloučilo, že sáhne i k dalším krokům. V této souvislosti odemykáme následující text o možných souvislostech činu. Pokud podobné články oceňujete a chcete je číst pravidelně, staňte se naším předplatitelem. 

V parku Kleiner Tiergarten v centru Berlína to v pravé poledne žije. Lidé si užívají zářijové slunce v místní kavárně, děti s hlasitým křikem pobíhají kolem. Muž, který tady na konci letních prázdnin namířil pistoli s tlumičem na svoji oběť, bývalého vojenského velitele z Čečenska Zelimchana Changošviliho, naopak stále mlčí. Vzápětí po vraždě ho dopadla policie, detektivové ale ani po čtyřiceti pěti dnech nevědí, koho mají před sebou a kdo jej do berlínské idyly poslal.

Stejné ticho se rozhostilo i mezi německými politiky. Atentát za bílého dne kousek od zámku Bellevue německého prezidenta téměř nikdo nechce komentovat, což z něj dělá nevídanou – a den ode dne větší – záhadu. V bezpečnostních kruzích se mluví o tom, že klíčem k věci by mohla být komplikovaná geopolitická hra, která případ rámuje. Jednou z možností je obava Německa z komplikace zlepšujících se vztahů Evropy s Ruskem, jež mohlo vraždícího muže vyslat. Nabízí se ale i úplně jiná vysvětlení.

Překvapen u řeky

Jediná slova, která od vraha němečtí policisté slyšeli, padla krátce po zadržení, když jim sdělil, že by chtěl mluvit se zástupcem ruské ambasády v Berlíně. S ním se měl skutečně sejít, obsah rozhovoru je ovšem nejasný.

Stačilo málo a vrah by nemusel požádat ani o něj. Jeho akce proběhla úspěšně – jeden výstřel z devítimilimetrové pistole Glock 26 zasáhl Changošviliho sice jen do ramene, další dvě rány šly ale už do hlavy a byly smrtelné. Střelec přijel k oběti na kole a po provedení činu na něm rychle ujížděl pryč.

Changošvili šel zrovna jako každý pátek k modlitbám do mešity, vrah tedy znal jeho pravidelné rituály, Changošvili touhle cestou chodil podle svých přátel pravidelně. Místo, kde byl zabit, je poměrně přehledné, jde o menší park v blízkosti hlavních turistických lákadel.

Provedení nasvědčuje tomu, že nešlo o žádný afektovaný čin. Střelec musel mít vše dopředu připravené, střílel v paruce, které se chtěl po činu zbavit. Společně s kolem a pistolí – teď už zabalenou v igelitovém sáčku – ji odhodil několik minut po vraždě do řeky Sprévy, k níž popojel. V nedalekém křoví si pak začal holit knír. V polovině práce ho k jeho překvapení dopadla policie.

Jeho podezřelého chování si totiž všimli, aniž by to zaregistroval, dva mladíci. Když viděli, jak jeho kolo mizí pod vodní hladinou, zavolali na tísňovou linku a nahlásili to. Německá média později uvedla, že střelec se má jmenovat Vadim Andrejevič Sokolov, jeho pravé jméno to však není.

Normální život

Dalo by se říct, že Zelimchan Changošvili měl dlouho štěstí. Čtyřicetiletý gruzínský veterán z druhé rusko-čečenské války byl blízkým spolupracovníkem bývalého čečenského prezidenta Aslana Maschadova. Zatímco Maschadov v roce 2005 nepřežil útok Ruska, které proti Čečensku vedlo vleklý konflikt s cílem podmanit si ho, Changošvili z několika pokusů zabít ho naopak v minulosti vyvázl.

On sám prý nikdy nepochyboval, že útočníci jsou přímo nebo v nějakém spojení s ruskými tajnými službami. Rusům mohl vadit proto, že po jejich ovládnutí Čečenska a repatriaci do Gruzie tamnímu ministerstvu vnitra pomáhal rozkrývat ruskou zpravodajskou síť působící proti prozápadně orientovaným politikům v Tbilisi.

Jak zjistil deník The Daily Beast, Changošvili měl v Gruzii skutečně významnou pozici. Podílel se i na získávání ruských agentů, aby přeběhli na gruzínskou stranu. Vedle toho pracoval na oslabování vlivu džihádistů a dalších extremistů v regionu. To vše z něj mohlo dělat jasný terč. „Měl strach o svůj život,“ řekl Respektu předseda Německo-kavkazské společnosti Ekkehard Maaß, který byl s Changošvilim v kontaktu od jeho příchodu do Německa v roce 2016 a naposledy s ním mluvil krátce před jeho smrtí.

Západoevropskou zemi si Gruzínec zvolil jako své útočiště poté, co se v Gruzii dostala k moci proruská vláda a někdo dosud neznámý na něj v centru Tbilisi opakovaně vystřelil. Přežil, v roce 2015 na krátkou dobu utekl na Ukrajinu a následně se i s rodinou přesunul do Německa. „Vypadalo to, že tady bude v bezpečí, ale nebyl. Podcenili jsme jeho ochranu,“ říká Maaß.

V Německu Changošvili žádal o azyl, byl odmítnut, ale soudil se o něj s úřady. Navenek žil ničím nevybočujícím životem, dostával dávky od státu, studoval němčinu a staral se svých několik dětí. Jeho vrah měl přicestovat do Německa přes Paříž a Polsko, kde si v jednom z hotelů pronajal pokoj na necelý týden, ale předčasně z něj odjel do Berlína. Podle informací Respektu z bezpečnostních kruhů se nechtěl už do Polska vrátit, měl v plánu přemístit se z Německa přímo do Ruska.

Muž, který neexistuje

Konkrétní důkazy o zapojení ruského státu a jeho tajných služeb v tuhle chvíli neexistují, nebo nejsou k dispozici minimálně veřejně. „Naše poznatky poskytujeme výhradně spolkové vládě a relevantním komisím v parlamentu,“ uvádí mluvčí německé kontrarozvědky BND Isabelle Kalbitzer. „Spojení s Ruskem se zdá pravděpodobné,“ řekl Respektu poslanec CDU Patrick Sensburg, který zasedá v komisi kontrolující činnost německých tajných služeb.

Podle Sensburga pro to existují konkrétní fakta: cestovní pas vraha byl vydán v Rusku, poslanec bez dalšího upřesnění zmiňuje i „životopis atentátníka“. Právě kolem něj je ale řada rozporuplných informací. Minulý týden The New York Times napsaly, že krátce po vraždě dostala německá policie anonymní tip, který měl odtajňovat jeho skutečnou identitu.

Stálo v něm, že jde o Vladimira Stepanova, bývalého petrohradského policistu, který byl v roce 2006 odsouzen na dvacet čtyři let za mafiánské vraždy. Ruští novináři ale vzápětí zjistili, že Stepanov zřejmě stále sedí ve vězení, a hypotézu z e-mailu vyvrátilo i nezávislé vyšetřování skupiny investigativců z evropského projektu Bellingcat. Ti dospěli k tomu, že může jít o záměrné matení stop a že vše spíše nasvědčuje tomu, že útočník jednal s podporou ruského státu.

Bellingcat argumentuje tím, že do Berlína odcestoval s krycí identitou, jméno napsané v jeho nebiometrickém pasu není k dohledání v žádných ruských databázích občanů a jejich soukromých údajích. Vzhledem k tomu, že vydávání pasů kontroluje ruská kontrarozvědka FSB, je nepravděpodobné, že by ho mohl získat bez jejího vědomí pod zcela vymyšleným jménem.

Muž za sebou zároveň nemá žádnou dohledatelnou digitální stopu, uvedené bydliště v Petrohradě neexistuje, což podle expertů vyvolává otázky, jak to, že mohl obdržet vstupní vízum do EU a kdo mu s ním pomáhal.

Otázka bude – proč?

„Z řady případů normálně unikají informace, tady je jich ale většina blokována,“ říká ve své berlínské kanceláři s výhledem na Sprévu investigativní novinář týdeníku Der Spiegel Maik Baumgärtner, který o politicky výbušné vraždě napsal sérii článků. „Věc je stále vyšetřována jako běžný kriminální čin, řeší ji berlínská policie a prokuratura, ne federální úřad prokurátora v Karlsruhe, který má na starosti špionáž a působení cizích mocností. Je možné, že jako kriminální čin to bude také časem uzavřeno.“

Baumgärtner tvrdí, že německá vláda nemá zájem na přílišné medializaci. Nechce ke své zemi přitahovat pozornost, jako se to dělo loni ve Velké Británii v případě ruskými tajnými službami přiotráveného dvojitého agenta Sergeje Skripala. Ten byl široce rozebírán a vedl k přímé konfrontaci Londýna a řady států EU s Moskvou. Otázku Respektu, zda na ni není vyvíjen ze strany politiků tlak, nechala německá tajná služba bez odpovědi. Stejně tak se odmítl vyjádřit úřad federálního prokurátora k tomu, jestli a kdy případně sám otevře vyšetřování Changošviliho vraždy.

„Podstatné jsou ekonomické i politické konsekvence. Řeší se rozšíření plynovodu Nord Stream mezi Německem a Ruskem. Naše zahraniční politika chce tradičně mluvit s každým,“ říká Baumgärtner. Vůči Rusku platí a zřejmě dál budou platit sankce EU kvůli jeho vpádu na Ukrajinu, lze ale vysledovat jisté jemnější posuny. Francouzský prezident Emmanuel Macron v létě oznámil, že je potřeba začít si vyjasňovat vztahy s Ruskem s ohledem na vystavění nové architektury důvěry a bezpečnosti v Evropě.

Poprvé od ruské anexe Krymu v roce 2014 se vzápětí setkali ministři zahraničí a obrany obou států. Na německé politické scéně podobné postoje nejsou v menšině, mluví se o tom, že je nutné s Moskvou začít komunikovat o něco více než doposud. Držení Changošviliho vraždy pod pokličkou může být ale způsobeno i jinými důvody, například pověstnou německou pečlivostí. „Pokud není jasné, že se jedná o oficiální ruské orgány, německé vyšetřování se týká všech možností,“ říká poslanec Sensburg.

K odvrácení naznačených podezření souvisejících s Ruskem se nabízí předpoklad, že by mohlo při vyšetřování aktivně spolupracovat, to se dosud neděje. „Pokud tak neučiní, bude tady zásadní otázka. Proč?“ komentuje poslanec Sensburg.