Politický řád a politický úpadek. Od průmyslové revoluce po globalizaci demokracie

Kdykoli padne jméno Francise Fukuyamy, automaticky se doplní jeho slavná teze z roku 1989 o konci dějin a definitivním vítězství liberální demokracie, díky které si vydobyl celosvětovou pozornost. Útok z 11. září 2001, světová ekonomická krize a nástup Číny způsobily, že americký politolog zůstal díky této tezi slavný i nadále – tentokrát jako příklad někoho, kdo se šeredně spletl.

Fukuyama nicméně prošel značným vývojem. Býval příznivcem republikánů a jedním z ideologů neokonzervatismu, podporoval invazi do Iráku. To je pryč. Neokonzervatismus v roce 2006 přirovnal k leninismu, invazi považuje za poslední možnost řešení a ve volbách podporoval Baracka Obamu. Posun odráží už úvodní otázka knihy Politický řád a politický úpadek, jež nedávno vyšla česky. Před třiceti lety by se nejspíš ptal, jak zůstat reaganovskou Amerikou, a nabídl by jednoduchou odpověď v podobě deregulace a svobody. Zde si klade otázku, jak se stát Dánskem, tedy symbolem úspěšné liberální demokracie se silným sociálním státem. A na to už podobná odpověď neexistuje.

Účelové spojení

Kniha pokrývá období od Francouzské revoluce až po současnost a kromě Spojených států a Západu tu mají velký prostor africké státy, východní Asie i jižní Amerika. Závěr vzbuzuje pocit, že autorovi se nezdařilo na základě srovnání nalézt obecný model pro vzestup a úpadek států. Což ovšem není výtka, nýbrž pochvala. Největší síla knihy spočívá právě ve snaze nehledat jednoduché a líbivé odpovědi. Fukuyama…