Ve Velké Británii padala minulý týden silná slova. Předseda parlamentu nazval postup předsedy vlády „ústavním skandálem“. Šéf vládních konzervativců ve Sněmovně lordů rezignoval se slovy, že postup vlády (jíž byl před rezignací členem) „hrozí podrýváním základní role parlamentu v kritický okamžik dějin“. Labouristická opoziční dvojka a stínový ministr financí nazval situaci „britskou variantou puče“. Richard J. Evans, jeden z nejuznávanějších britských historiků specializovaných na dějiny německé třetí říše, neváhal přirovnat situaci v Británii k nástupu nacistické totality a v časopise Prospekt doslova napsal, že „se jedná o britský ekvivalent požáru Říšského sněmu“.
Na počátku celého pozdvižení bylo rozhodnutí Borise Johnsona omezit na minimum fungování britského parlamentu během klíčových dvou měsíců, jež zbývají do ohlášeného odchodu Británie z EU stanoveného na 31. říjen. Britský premiér v podstatě zkrátil již tak krátké zasedání zákonodárného sboru o dva týdny. Na první pohled to nevypadá dramaticky, ve skutečnosti to téměř vylučuje možnost, že by parlament stihl schválit legislativu bránící vládě v odchodu bez dohody, tedy tzv. tvrdému brexitu. V parlamentu se přitom během posledních týdnů zformovala početně dostatečně silná skupina, jež skutečně hodlala tvrdý brexit Johnsonovi a jeho stoupencům zákonnou cestou překazit. Teď se tedy zdá, že Johnson naopak přistřihl křídla poslancům, včetně těch z vlastní strany, kteří s jeho plány nesouhlasí.
Zkušeně
V…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu