Začít znovu
Středoafrická republika a další nejchudší země ukazují, jak to vypadá, když zkolabuje stát
Horizont halí opona hustého kouře asi z 50 divoce hořících slaměných chýší. Z dýmu a plamenů vybíhají lidé snažící se vynést do bezpečí své příbuzné otrávené kouřem a zachránit skromný majetek, ozývá se křik a nářek. Není čím hasit, s požárem bojuje pouze jediná bílá cisterna OSN, okolo níž postávají nervózní vojáci mírového kontingentu s prsty na spouštích kalašnikovů. Jsou připraveni střílet, kdyby se vztek frustrovaného davu obrátil proti nim. Situace je napjatá; pokud by se zvedl vítr, požár by mohl zničit uprchlický tábor úplně celý.
Třicetitisícové město Kaga-Bandoro se nachází v červené, nejnebezpečnější zóně jedné z nejnebezpečnějších zemí Afriky – Středoafrické republiky (SAR). Populaci tu téměř zdvojnásobují uprchlíci z jiných částí země, 20 tisíc lidí se mačká ve slaměných chýších co nejblíže relativnímu bezpečí základen OSN. Jejich chýše skrývají těch několik věcí nutných k životu na útěku – matrace, pár kusů oblečení, misku na jídlo.
Podle světoznámého, nedávno zesnulého lékaře a profesora na prestižním Karolinska Institutet Hanse Roslinga, autora knihy Faktomluva, je svět mnohem pozitivnější, než si myslíme. Globálně bohatne, všude se zvyšuje délka dožití, více dětí chodí do škol. Na chvostu statistik ale zůstává skupina zvláštních států-nestátů. Zhroucené země včetně SAR jsou výstrahou, že pozitivní trend není všudypřítomný. Připomínají nám, jak to může…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
