Samy v Seattlu

David Vann si vybudoval pověst prozaika zachycujícího traumatizující rodinné vztahy, konflikty a stíny minulosti, jichž se nikdo nezbaví. Jeho úsporně psané knihy jsou svou bezútěšností přirovnávány až ke Cormacovi McCarthymu. V Ostrovu Sukkwan chtějí otec se synem urovnat vztah daleko od lidí, ve Srubu se na ostrov odstěhují odcizení manželé. Autorův poslední román Akvárium se však těmto premisám vymyká. Místo nehostinné divočiny se dostáváme do Seattlu a oproti figuře muže-násilníka stojí ve středu pozornosti dvě ženy.

Svobodná matka Sheri s dospívající dcerou Caitlin patří společensky hodně nízko a bydlí spolu v anonymitě chudého průmyslového předměstí. Z jeho betonové šedi ovšem Caitlin pravidelně utíká: má totiž permanentku do luxusního akvária. A tam ji jednoho dne osloví neznámý starý muž, z něhož se k její radosti vyklube dávno ztracený, milující a kající se dědeček. Z pohledu její matky je to ovšem pořád jen otec, který ji kdysi zradil, a rozhodně mu nehodlá odpustit. Ve světle autorových titulů by se zdálo, že ani jedna z postav se z uzavřeného kruhu chudoby, samoty a křivdy nevymaní. Oproti nim však Caitlin disponuje nejen odvahou, ale hlavně empatií, a patologii nenávisti a hněvu nechá za sebou. Po letech navíc žije v lepší čtvrti a jako citově vyrovnaná vypravěčka se za svým někdejším životem ohlíží stejně, jako se kdysi dívala na roztodivné ryby v akváriu, z něhož nebylo úniku.

Konec je tak smířlivý a až pohádkově šťastný, ale…