Rok Kohouta

Kdykoli se někde objevil Jan Kohout, dalo se vytušit, co je zrovna v kurzu. Těsně před revolucí vstoupil do komunistické strany, hned po revoluci se přihlásil do služeb ministerstva zahraničních věcí. V časech, když ještě „návrat do Evropy“ nikdo nezpochybňoval, vsadil na Evropskou unii. Stal se prvním českým velvyslancem při EU a s Evropou na rtech pak o několik let později už jako ministr zahraničí v Rusnokově vládě odjel na bouřící Majdan v Kyjevě, aby podpořil evropské aspirace Ukrajinců.

„V kontextu antievropských nálad v Evropě i v České republice je to docela dobrá připomínka toho, že Evropská unie je hodnota sama o sobě a že je důležitá jako prostor svobody, demokracie a ochrany lidských práv,“ řekl tehdy Kohout. Správně tušil, že v českém prostředí poznamenaném Havlem budou taková slova oceněna.

Krátce nato ale začal vítr foukat jiným směrem a Jan Kohout mu opět nastavil záda. Postupně se objevil v několika „čínských“ projektech v Praze. Nejprve stanul v čele Smíšené česko čínské komory vzájemné spolupráce, později založil pražský institut Nové hedvábné stezky – další háček, kterým se měly v zemi uchytit čínské investice.

Teď Jan Kohout vstoupil do nového politického uskupení Trikolóra. Deník N informoval, že bývalý dvojnásobný šéf diplomacie je nejnovější akvizicí Václava Klause ml. do jeho „vlasteneckého“ projektu, který mimo jiné žádá exit z EU. Zaujal ho především „akcent na zdravý rozum“ a je prý připravený nabídnout své zkušenosti.

Kohoutův…