Běsi v povětří

Představme si bojovou raketu, která by celé dny křižovala nadzvukovou rychlostí povětřím a čekala na vhodnou chvíli k útoku. K její konstrukci bychom si nevystačili s běžným chemickým pohonem, raketa by zásoby paliva neunesla. Bylo by třeba využít energii atomu a jako hnací médium okolní vzduch.

Tak uvažovali Američané, když začátkem šedesátých let vyvíjeli motor Tory využívající jaderný reaktor. Obohacený uran v něm zahříval vzduch, který pak proudil z trysek. Během pozemních testů to fungovalo, přesto vláda projekt zastavila. Při dalších zkouškách by už musela obtížně zvladatelného jaderného běsa vypustit do vzduchu, což pokládala za příliš nebezpečné. Jako nosiče atomových zbraní se navíc už nabízely balistické rakety.

Neštěstí v Bílém moři na ruském severu teď připomnělo, že nápad pohánět létající zbraň jaderným reaktorem neupadl v zapomnění. Není jasné, jestli 8. srpna v Archangelské oblasti vybuchla raketa Burevestnik vyvíjená ruskou armádou, kterou prezident Putin loni popsal jako jadernou energií poháněnou, jaderné zbraně nesoucí střelu s plochou dráhou letu a neomezeným dosahem. Podle odborníků to také mohlo být torpédo s jaderným pohonem nebo reaktor vyvíjený pro kosmické lety. Exploze se každopádně odehrála na lodi.

I pokud explodoval jaderný pohon, radiace v širší oblasti nemusela dramaticky stoupnout. Bezprostředně po spuštění reaktor neobsahuje produkty jaderného štěpení, které by exploze rozmetala po okolí. Není tedy překvapující, že kromě malého…