Bez slitování

Muhammad Mursí zemřel v den velkého výročí: 17. června 2012 zvítězil ve volbách a stal se tak prvním a jediným demokraticky zvoleným prezidentem v dějinách Egypta. A 17. června 2019 Mursí zkolaboval v soudní síni v Káhiře.

Zpovídal se právě z jednoho z mnoha obvinění, kterým čelil od chvíle, kdy jej v červenci 2013, tedy po pouhém roce v prezidentském úřadě, svrhla armáda. Ke dvaceti letům byl už odsouzen za to, že údajně nařídil násilné rozehnání demonstrace svých kritiků. Dalších pětadvacet let vězení dostal za předávání informací tajným službám Kataru. Za urážku justice přišel trest dalších tří let.

Už déle bylo jasné, že u soudu probíhá politické divadlo a v Kalifornii vystudovaný inženýr, jemuž táhlo na sedmdesátku, se již na svobodu nikdy nedostane. Mursího osud je osudem egyptského jara, jeho zmařených nadějí. Do smutného příběhu ale patří také mizerný způsob, kterým s historickou příležitostí naložil sám Mursí a jeho Muslimské bratrstvo.

Porušené sliby

Bratrstvo se už před desítkami let vzdalo politického násilí a teroru. Značná část egyptské veřejnosti se však bála toho, že odstranění třicet let vládnoucího diktátora Husního Mubáraka povede k tomu, že islamisté i bez násilí vytvoří novou, nábožensky založenou diktaturu. Bratrstvo bylo výborně organizované a vyhrálo první parlamentní volby. Jeho předáci však opakovaně uklidňovali, že „nikdy“ vlastního kandidáta nepostaví, neboť netouží po úplném převzetí moci. A pak slib porušili a jejich muž Mursí…