Připravujeme se na vstup do vlády

V aktuálním průzkumu agentury Kantar pro ČT skončili Piráti druzí za ANO se 17,5 procenta. V posledních volbách vás ovšem ODS porazila. Kdo je tedy nyní nejsilnější politickou alternativou?

ODS nás porazila o půl procenta.

Těsně, ale porazila.

Já vím, že se politická soutěž dělá skrze tato měření, kde vám ze vzorku 1100 lidí něco vyjde, přičemž statistická chyba je 2,5 procentního bodu. Jsem z univerzitního prostředí a vnímám to s touto korekcí. A vím, že máme velkou podporu – v některých průzkumech jsme dlouhodobě druzí, v některých zase třetí. Ale jinak si myslím, že pro tuto zemi je prostě důležitější, jak kvalitní řešení nabízejí demokratické strany, v jakém stavu je státní správa, jak zoufalé je pro občany komunikovat s úřady, jak úřady lidi spíš šikanují, než by jim pomáhaly. A i proto, že lidé jsou dlouhodobě znechucení, je strašně důležité, aby se angažovali. Ti, kdo sympatizují s námi, ať se angažují u nás, ti, kdo sympatizují třeba se Starosty, ať spolupracují se STAN, ale každý člověk, který má chuť se angažovat a vytrvá v tom, je přínosem. To je klíčová věc, kterou jako Piráti neseme – přistupovat k politice tak, že zahrnuje všechny, kdo tuto společnost chtějí nějakým způsobem posouvat.

Já se na průzkumy ptám proto, že mě zajímá, jestli jste –  také vzhledem k aktuální politické situaci – připraveni převzít vládní odpovědnost.

Proto jsme tento týden představili web, kde přehledně ukazujeme, na jaké sociální dávky mají lidé nárok, a kde je i komplexní přehled toho, co je podle nás potřeba v této oblasti změnit. Předkládáme desítky legislativních návrhů, což jasně ukazuje, jak jsme se během roku a půl od voleb vypracovali. Máme expertní týmy, které se pravidelně scházejí. Zavedli jsme systém tzv. klubíků, kde se průběžně schází pět šest poslanců a jejich asistenti a debatují o všem možném. Pravidelně se také scházíme k hodnocení, co se komu povedlo.

Vládní odpovědnost však zaskočila i etablovanější strany, než jsou Piráti.

My existujeme deset let, nejsme úplní nováčci. Spíš si všímám, že čím víc do toho vidíme, čím hlouběji rozumíme fungování ministerstev, tak se nám jasněji ukazuje, jak systémové ty problémy jsou.

Čím víc do toho vidíte, tím jasnější vám je, co je třeba změnit?

Spíš jasněji vidíme, jaký rozdíl je mezi tím, co si lidé obecně představují, že politici mohou změnit, a tím, co lze reálně udělat. Ten systém má velkou setrvačnost, protože je závislý na stovkách úředníků, na stovkách lidí, kteří jsou zvyklí nějak fungovat. Jedna věc je mít jasné plány, co udělat, a druhá věc je změnit, jak fungují tisíce těchto „vykonavatelů“.

Vidíte v tom limity svého případného vládního angažmá?

Věděla jsem vždy, že tam jsou limity, akorát jsem netušila, že jsou tak velké. Dám vám konkrétní příklad – když se lidem stane úraz, tak to, na jaký příspěvek mají nárok, posuzuje lékařská posudková služba. To posuzování je velmi tvrdé, takže velký počet lidí se musí kvůli správné výši příspěvku odvolat, čili zatěžujeme ten systém dvakrát. A trvá to třeba rok. To je reálná zkušenost, kterou mají lidé se státem.

Připravujete se už na to, až se stanete ministryní práce a sociálních věcí?

Mně v tomto rezortu přijde důležité mít hodně čitelné principy, aby bylo jasné, co od nás čekat. A v té přípravě je pro mě důležité vědomí, že politik sice může určovat témata k debatě, může určit pohled, s nímž se debata vykopne, ale opravdu trvalá změna musí přijít od lidí, kteří v systému pracují, jak už jsem zmínila. Změna, kterou tito lidé nepřijmou, se tak vrátí zpět – to se jasně ukázalo třeba na zákonu, který zaváděl garantovaná místa ve školce pro dvouleté děti.