Řídit stát jako parlament

Dobrá vlastnost každého parlamentu – tedy schopnost rozhodovat srozumitelně, na základě jasně určené vládní většiny – už dlouho nedostávala v očích demokratů tak zabrat jako teď kolem brexitu v Británii. K tamnímu chaosu mají čeští zákonodárci i v těch nejtrudnějších chvílích zatím naštěstí ještě daleko, i u nás se však situace v dolní komoře parlamentu v posledních týdnech znepřehledňuje. Dokonce tak, že přestává být jasné, jaká většina a na základě jakých hodnotových kritérií v Česku rozhoduje.

Co by řekl Magor

Poslanecká sněmovna v posledních týdnech rozhoduje o několika pozicích ve státní správě, které spojuje charakter jejich práce. Jde o místa v kontrolní činnosti státu. Nejedná se o kdovíjaké finanční či mocenské rito, nicméně o jejich důležitosti není zvykem při seriózních debatách pochybovat. I český právní řád si jich cení natolik, že pro ně počítá se zapojením nezávislých expertů. Tomu také odpovídá způsob volby v parlamentu, u něhož se i díky veřejné kontrole předpokládá, že dokáže vybrat odborně kompetentní a morálně integrované jedince, kteří ctí důležitost veřejných institucí, a jakkoli je nominují politické strany, dokážou uhájit svoji nezávislost.

V uplynulých týdnech se tak postupně volil zástupce či zástupkyně ombudsmanky, člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (tzv. velká mediální rada), člen Rady Českého rozhlasu a také členové Rady Ústavu pro studium totalitních režimů.

O volbě rozhoduje prostá většina hlasů, pro…