Masopustní jackfruit

O masopustní neděli potkala jitrnice jackfruit a povídá: „Čau jelito.“ „Já nejsem jelito,“ povídá jackfruit. Kolem jede masopustní veselí, masky křepčí, prdelačka teče proudem, brady se lesknou tukem z jelit a jitrnic, takže kdo by bral vážně jackfruit?

Jenže jackfruit vážně není jelito. Je to největší ovoce světa. Plody mají běžně deset kil, ale mohou dorůst až k osmdesáti. Český název chlebovník se moc nepoužívá, nicméně vznikl z toho, že dužina po upečení údajně připomíná chuť chleba. Je to ovšem jedna z těch hmot, která se při šikovném použití kari, sójové omáčky či cukru může využít jako cokoli – od jídla po stavebniny. Klidně i jako maso.

Jitrnice nechápe a taky moc neslyší, protože masky povykují a bombardon vyhrává. Ale je to jednoduché. Jackfruit roste v tropech v podstatě kdekoli, kde se zasadí nebo ani nezasadí – a produkuje množství hmoty tak obrovské, že jedna koule stačí rodině na týden. Nutričně je v pořádku, draslík, fosfor, vitaminy a spousta vlákniny. Kdo se živí jackfruitem, vypadá rozhodně lépe než ten, kdo se krmí jitrnicemi. Čehož si všimli západní foodies a dovoz jackfruitů do Evropy a USA jde strmě vzhůru.

Samozřejmě to není bez problémů. Dostat se k dužině znamená tvrdý souboj s něčím, co připomíná hodně agresivního ježka – ostatně první Evropané se prý při spatření…