Od parlamentních voleb v Moldavsku, jejichž výsledky se sčítaly v průběhu minulého týdne, si jeho občané i pozorovatelé zvenčí slibovali dvě protichůdné věci. V době celoevropského geopolitického napětí mělo hlasování napovědět, zda bude Moldavsko v příštích letech tíhnout k Evropské unii, nebo k Rusku. Na druhou stranu se ovšem očekávalo, že výsledkem bude pat. To druhé se splnilo, na to první si musí východní i západní svět ještě počkat.
Prosím, už dost
V půlmilionovém hlavním městě Kišiněv vlaje víc modrých vlajek se žlutými hvězdami než v leckteré z unijních metropolí. Moldavsko bylo až donedávna největším východoevropským nadšencem do evropské integrace. Na papíře (a na stožárech u úředních budov) tomu tak pořád je. Stále vládne silně proevropská koalice, asociační dohoda s Evropskou unií, podepsaná před pěti lety i přes silný ruský nátlak, stále platí. V prezidentském paláci, vysoké blyštivé budově, která doprostřed skromného Kišiněva jako by přiletěla ze Střední Asie, však sedí Igor Dodon, proruský prezident a bývalý šéf Socialistické strany. Jeho volební vítězství v roce 2016 ukázalo, že proevropské nadšení není tím, čím se zdálo být.
S proevropskou vládou už došla trpělivost i evropě.
Důvodů je hned několik. Jeden je trochu paradoxní: náladu v zemi vychýlili…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
